Sníh

Představ si ideální scénu- jsi doma, máš dvanáct hodin na to zachránit svět- a kurva. Došlo kafe.
---
Sněží. Jediné co vidíš jsou větve holých stromů, jejich kmeny a pár zbytků listí.

Nebe je v hysterii.

Ty to nevidíš?

Křičí. Brečí. Sněží.
---
Brendone, chápeš, proč se tohle snažím chytit?

Protože ty jsi jen – nechápeš. Jsi jen…. Cože? Ne, jsi jen-
---
Můj kluk je hrdlořez.

Loví holky, kterých se nikdo nedotkl a vodí si je domů.

Říká, že nejde o city, jde jen o rituál, jde jen o princip, ale ten sex-není to nic, jen další dítě v domě.

A ty jsi víc než sex, jsi víc-ale co jsi, to ti neřekl.
---
„A kdybych se tě zeptal na několik těžkých otázek života a naší dcery, jak bys odpověděl? Odpověděl bys, Feir je moje, moje, a ty jsi jen zlomenina---..au.“
---
Nebe je v hysterii.

Ale nikdo nepláče tolik jako ty.

Nikdo nechápe jaký to je mít v posteli děvku-kromě těch dalších, co jsou jako ty.
Velká rodina, ale žádný děti. Velký plat, ale málo peněz. Mladý, ale málo času.

Postel, ale málo milování.

Cítíš tu lásku v jeho dlaních?
---
Pliveš a zmrzáš. Nesnášíš obojí.

Jenom on si tu leží na zemi, dobrovolně se nechá znásilňovat, ty se díváš, máš v ruce fotografii a netrpělivě přešlapuješ.

Chceš začít křičet,- únos a vražda, pomozte mi někdo, jsou tam –tam, je jich spousta- pane-

Někdo do tebe strčí a ty padáš, padáš na ně- a hýbou se pod tebou, vidíš jeho temné oči- a on tě přes jeho rameno políbí.
---
Řekneš mu, „Jsem super-hrdina.“

Odpoví ti- neodpoví. Usměje se.

„Nevěříš mi? Ty bastarde.“
---
Dotkneš se mých rtů, a něco tě kousne do jazyka. Silně, tvrdě, kousnutí, které má překousnout. Jsem to já, on, my, oba dva tě koušeme, nesnášíme.

Chceme tě zabít, chceme abys vykrvácel, rozbil se, jako vajíčko, jako nechutně mlaskavý pocity. Nitroústně. To vše nitroústně.

Cítíš tu vanilkovou pachuť? To jsou vonné svíčky minulého týdne- naše vycuclé esence, naše mrtvé aroma teplých, měkkých snů.
---
Nechápu tě, nechápu ten tvůj spolek, ty vaše rituály, nechápu proč balíš tolik holek.

A proč je odkopneš, když zjistíš že jim je víc jak sedmnáct a že už s někým spaly.

To je proti pravidlům.

Jsem taky proti pravidlům? Už jenom proto, že je mi devatenáct a ani jsem nikdy panna nebyl.

Panic- jistě. Ale o to ses taky postaral.

A možná to nejsou jenom holky?…Ty kurvo.

Kdybych chtěl, mohl, zničil bych tu tvoji špinavou existenci použitých končetin a rozmazaných hodnot, zkopal bych tě do zkurvený země.

Jenže víš kde je problém? V mojí zkurvené hlavě, v mém tepajícím srdci, v tom teplém, měkkém orgánu, který mi vhání láskou infikovanou krev do mozku a celého mého systému.

To proto ještě dýcháš, ty hajzle. Proto tě nechávám šukat všechny ty ostatní.

Proto ti vždycky odpustím.

A proto věřím, že s námi je to jiný. Když spolu spíme, je to jiný.
---

Říká, že chce být Pierre k tvému Davidovi, že ti ostatní jsou přesně jen to-ti ostatní.

A ty jsi jeho Valentýn, jeho čtrnáctý den druhého měsíce, jeho zakázaný zákon, jeho zbytek čistoty.

A když odpovíš, že to nejde, že „Super hrdinové nemůžou mít milence. Neviděl´s Spidermana?“ tak se ti obmotá okolo těla, klesá ke tvým ramenům, pevně je drží, a říká, že nemůže odejít.

„Víš jak se z tama odchází?“ a ani nečeká až odpovíš-

„Znásilní tě, a znovu z tebe udělají pannu a znovu tě znásilní, všukají tě do matrace, udusí tě tvým vlastním tělem, a všechno, všechno to natáčejí. Nemůžu odejít- je tam celá má rodina.“ A teď cítíš jeho mokré, těžké slzy, jak ti dopadají na vnějšek žaludku.

„Není to moc klišé, Brendone? Takové gangy už nejsou.“ odvětíš, ale uvnitř, v komůrkách svých vnitřností se divíš, jestli je to doopravdy pravda, jestli tyhle spolky ještě můžou existovat. Myslel´s, že poslední z nich padl před pěti lety v Praze.

„Ryane, ty se vymlouváš na super hrdiny!Jestli ty jsi čisté dobro, tak já čisté zlo.“

„Ale já jsem jen fasáda dobra- chápeš.Nikoho nezachraňuju, jenom žiju stejný život- stejným způsobem, principem, pravidly. Nic víc.“ zamumláš, ale víš že tě slyší.

Protože hned odpoví- „A co si myslíš, že jsem já? Jsme úplně stejní, jenom každý na jiném břehu, na jiným kraji, chápeš?“

„A co jsme pak dohromady?“ ušklíbneš se a nejradši by ses nenápadně a sarkasticky zakopal do vlastního hrobu.

Pousměje se- „Víš co jsme? Zkurvená rovnováha.“
A hodí tě na postel. Vmáčkne tě do pokrývek a usměje se tím nejsladším způsobem a začne se chichotat.

„Nemohl jsi nám napsat nějaký jiný příběh?“ šeptne potom a ty zavrtíš hlavou.

„Jiný pro nás neexistuje.“