Lovestory pro Lily

Stála a koukala se z okna. Nemohla uvěřit.
„Ach lásko, jak jsi mi to mohl udělat?“ Vzdychla už snad potisícáté. Z jednoho prostého důvodu. Kluk, kterého měla ráda, a snad i milovala, jí odešel. Pohlédla na svoje zápěstí ovázané černou stuhou. Ne, nezemřel. Jenže ho už nikdy neuvidí.  
Zahleděla se znovu z okna, ani nevnímala slzy, které jí už zase stékaly po příliš bledých tvářích. Pod unavenýma a oteklýma očima se rýsovaly černé kruhy. Vlasy měla neupravené a slepené. Není to tak dávno, co tu ještě stála vedle něj…
Jenže on to nevěděl, že ho má ráda. Vždyť ani ona sama to nevěděla, dokud ho neztratila. Toho dne, kdy se dozvěděla, že Miky končí se školou pro ni zesmutněl svět o 300 procent. Miky… Jeho oči, jeho hlas… Znova vzdychla a polkla slzy. Zamotala se jí hlava, musela se přidržet parapetu, aby se nesesunula k zemi.
„Lily, zase na něj myslíš?“ Stoupla si vedle ní její kamarádka Ester.
„Když, Ester, já bez něj prostě už nějak nechci žít...“ Vzdychla Lily.
A myslela to úplně vážně.
„Prosím tě, on tě stejně neměl rád, vždyť přišel jen když se nudil.“
Možná si myslela, že jí tím utěší…
„Neopovažuj se mu nadávat! ON přišel vždycky, to ty ne! A myslíš, že po tobě tady někdo touží?! S tebou se VŠICHNI bavěj jen, když se hodně nuděj! On za mnou chodil, TY musíš chodit za nima, když chceš, aby se s tebou bavili!“
Křičela na Ester, která na ni jen zaraženě koukala. Bývala by ještě i pokračovala, ale Ester utekla a práskla dveřmi.
„Tak ať!“ Blesklo Lily hlavou. Pak se bezútěšně rozvzlykala. Jak mohla být tak hnusná na svojí nejlepší kamarádku? Navíc schválně použila slov i skutečností tak, aby Ester co nejvíc ublížila… Té Ester, která se jí snažila pomoct… Jenže nenáviděla Mikyho. A Miky byl Lilina láska…
Vzpomněla si, jak tu ještě nedávno seděl vedle ní. Vzpomněla si na jeho krásné tmavé oči. Vzdychla. Stýskalo se jí. Když se dívala z okna, viděla před sebou jeho. Jakákoliv zmínka o něm jí zasáhla jako šíp do poraněného srdce. Otevřela okno a posadila se do něj. Seděla a říkala si: Skočit? Možná by to bylo lepší…
„Nedělej to.“ Ozval se za ní tak známý hlas. Otočila se s leknutím a uviděla jeho.
„Copak sis myslela, že bych tě tu vážně nechal?“ Usmál se. „Budeš mou, Lily?“
Až teď seskočila z parapetu a v slzách se mu vrhla do náručí.
„Miky miláčku! Proč jsi mi odešel?! Miluju tě!!!“
Přitiskl ji k sobě a v jeho očích se objevila světýlka radosti.
„Já tebe taky.“ Usmál se na ní.
Začalo svítit slunce. Lily už měla svou lásku.
Od té doby byli pořád spolu, nehnuli se od sebe. On sice chodil na jinou školu, ale nebyla moc daleko. Každou přestávku běhal k její škole, jen aby ji viděl… A ona čekala, aby se mu vrhla do náručí a políbila ho. Byli zamilovaní a šťastní…
V té radosti Lily bohužel zapomněla na Ester, které tenkrát svými slovy, jimiž ventilovala vlastní zoufalství, tak ublížila. Ta viděla, co se děje, že je všechno jak má být a věděla, že Lily už bude šťastná…
Ta slova, hořce zlá slova, která od ní slyšela už poněkolikáté ji zraňovala víc, než byla ochotná přiznat. A tak si stoupala k oknu a vzdychala. Pro své sny, jimž byl konec… Pro ztracené přátelství… Pro bolest, kterou cítila.
Lily byla tak šťastná, vznášela se v oblacích a všechen svůj čas trávila se svým přítelem, že na Ester dokonale zapomněla. Kdyby si na ni aspoň občas udělala čas, nemuselo dojít k tomu, k čemu došlo…
 Když jednoho dne už Ester do školy nepřišla, Lily si toho ani nevšimla. Až když se po škole rozneslo (po dvou dnech), že Ester leží v nemocnici…
Proboha Ester, moje milá Ester, jak jsem na ní mohla zapomenout?! Proklínala se, když letěla do nemocnice.
„Proč jsi mi neřekla, že máte ve škole problémy?“ Zeptala se Esterčina máma, když na ni Lily narazila. Až teď jí to došlo…
„Spolykala prášky.“ Zněla smutná pravda.
„Žije?“ Ptala se Lily opatrně.
„Žije. Dostane se prý z toho.“ Dozvěděla se.
Prosmýkla se kolem Esterčiné mámy a utíkala za svou kamarádkou. Když Ester uviděla, lekla se. Takhle si ji nepamatovala… Spala, nebo alespoň měla zavřené oči.
„Esterko, cos to provedla?“ Šeptla k ní a sedla si vedle ní. Pak jí chytila za ruku.
„Neboj se, to bude dobré…“ Přesvědčovala napůl Ester a napůl sebe samu
„Už jsem tady… Ach Ester, tys kvůli mně málem umřela, jak jsem to mohla dovolit? Ester, Ester moje… Neumírej prosím! Už nikdy to neudělám, už nikdy tě nezradím, jen zůstaň se mnou, neodcházej!“
Ani si nevšimla, že Ester otevřela oči. A když si to postřehla, spatřila v nich nevýslovnou bolest.
„Ester, odpusť mi to... To co jsem ti řekla, já….“
„Mělas pravdu. Stejně o mně nikdo nestojí.“ Vyslovila Ester to, co jí tak trápilo.
„Já ano.“ Namítla Lily.
„A co Miky…“
„Mikyho miluju, ale ty seš jako moje sestra… Nesmíš mě opustit Ester. Já to udělala, já jsem vinna… Můžeš mi odpustit?“
Ester se podívala do Lilyiných očí a spatřila jen strach o ni… Žádnou lež, přetvářku, faleš… Jen čistý strach a lítost.
Odpustila jí…
Lily vyšla z jejího pokoje a Miky jí obejmul.
„Tak co lásko?“
„Bude žít…“ Řekla s úlevou Lily. V tom uviděla nějakého kluka s velkou kyticí růží.
„Hele.“ Špitla a ukázala ho Mikymu. Ten se ušklíbl.
„Zdá se, že Ester má tajného ctitele.“
Usmáli se na něj a tak si dodal odvahy a přišel blíže.
„Promiňte… Ehm… Na kterém pokoji leží Ester?“
Lily si ho prohlížela. „Odkud jí znáš a kdo jsi?“ Zeptala se potom.
Věděla, že už toho hezkého kluka někde viděla…
„Jmenuju se Oliver…přišel jsem na vaší školu nedávno, a jen kvůli ní, protože jí moc miluju. Poznali jsme se na internetu, ale ona neví, jak vypadám… Já našel její fotku jen náhodou. Ale zamiloval jsem se. Byl jsem vůl, že jsem za ní nepřišel dříve. Tebe znám od vidění, jmenuješ se Lily, viď? Ester si mě nikdy nevšímala, ale teď jsem sebral odvahu. Jdu jí říct, že jí miluju…“
Lily se usmála. „Ester leží tady na tom pokoji.“ Ukázala.
„Díky“ usmál se Oliver a vešel. Nechal pootevřené dveře a tak zvědavá Lily všechno viděla i slyšela.
„Ehmm… Ahoj… Ester… Teda, já…“ Začal rozpačitě. Ester se na něj dívala docela udiveně. „Ester… Jen… Jsem ti něco přinesl… Ehm... Protože… Víš, já… Už dlouho ti chci říct, že… Prostě… Hmm… Seš krásná a… Já… Tě moc miluju. Jsem ten, se kterým sis psala.“
Dostal to ze sebe konečně a položil jí na stolek kytici. Upírala na něj své oči, pro něj ty nejkrásnější na světě. „Jsem Oliver… Ze školy… Přišel jsem tam kvůli tobě… Ester, jsi nejkrásnější holka co znám… Chci s tebou být. Chci si tě jednou vzít a mít s tebou děti.“

Ester zčervenaly tváře a též se značnými rozpaky konečně promluvila. Když toho kluka uviděla, měla takovej pocit… Chtěla s ním být. Už teď ho milovala.
Láska na první pohled, na kterou ona nikdy nevěřila.
„Olivere, já… Nečekala jsem to.“
Oliver svěsil hlavu. Zklamání… V očích se mu snad zatřpytily slzy…?
„Ale když jsem tě uviděla v těch dveřích, pocítila jsem, že k tobě cítím víc, než jsem kdy ke komu cítila…“
Vzal jí za ruku. „Budeš má?“
Ester se krásně červenala. „Ano.“
Oliver se zatetelil štěstím. Získal dívku, o kterou tolik stál… Držel ji za ruku a v duchu si přísahal, že ji nikdy neopustí.
Lily potichu zavřela dveře, když Oliver Ester poprvé políbil, a i s Mikym se nenápadně vytratili. Venku před nemocnicí Mikymu řekla velmi vážně: „Miky, potřebuju s tebou o něčem mluvit.“
Zašli do parku, posadili se na lavičku, Lily Mikymu na klín. 
Usmála se na něj, ale pak její mysl na chvilku ovládly obavy. Přijme to? Chystala se na tento okamžik už pár týdnů, dalo jí hodně práce, aby to na ní nepoznal…
„Čekám dítě Miky.“ 
Pustil její ruce a ohromeně na ní zíral. Už si myslela, že je vše ztracené, když Miky vyskočil a na celé kolo začal jako blázen řvát radostí.
„My čekáme dítě? To je skvělý! Lily já tě tak miluju, lásko moje!“ Popadl ji do náručí a zatočil se s ní dokola. Dlouho se tam tiše objímali. Měli jeden druhého… Byli táta a máma.
Od toho dne se v parku procházeli všichni společně. Uzdravená Ester s Oliverem, jejichž nesmělý vztah se krásně vyvíjel, a Miky s Lily, plánujíc společnou budoucnost a společný celý život... A občas pohladila své zvětšující se bříško, důkaz největší lásky, jakou jí život přinesl…