Ďábelská planeta...5

"Vstávej, Flíčku," Karsen zlehka zatřásl spícím kamarádem.
"Už," zabručel Janturánec rozespale a neochotně otevřel jedno oko. "Jak dlouho jsem spal?"
"Skoro tři hodiny."
"Jsi sadistický maniak stižený chronickou nespavostí."
"A to je vše?"
"Zatím." zívl Flekoun.
"Tak to jsi zapomněl na jednu moji špatnou vlastnost. Děsně rád týrám lenošivé ospalce."
"A zrovna nevstanu, abys věděl."
Janturáncův vzdor neměl dlouhé trvání. Karsen bez milosti otevřel uzávěry spacího pytle, a chladný vzduch měl volnou cestu.
"Ty vrahu!" zavrtěl se Flekoun a čile vyskočil. "Proč já mám takovou smůlu na kamarády?"
"Nech si ty své srdceryvné výlevy na jindy a mrskni sebou, nebo na nás bude Gordon čekat i s večeří."
"To se ještě uvidí, kdo na koho bude čekat. Jsem ve skvělé formě." Flekoun byl pojednou plný energie.
"Výborně, šampióne. Takže ostrý start."
"Já jsem pro."
Více než hodinu se prodírali hustou džunglí, když se ozvala vysílačka.
"Budíček, páni pytláci!" burcoval je seržant Sevestr. "Za chvíli vyrážíme."
"Nějak jste si přivstali," poznamenal Flekoun ironicky. "Inu časné kotě skáče v botě."
"Co ... co skáče v botě?"
"Právě jste slyšeli janturánskou verzi ranní ptáče dál doskáče," upřesňoval Karsen se slzami smíchu.
"To je pouze menší chyba v textu," ohradil se Flekoun. "Ostatně, kočka je rychlejší."
"Jako nezávislý lovec máte obdivuhodné znalosti pozemské zvěře, ovšem v literatuře a poezii máte jisté mezery," přisadil si poručík Gordon."
"Drobné," připustil Flekoun a procítěně zarecitoval: "Lop gersi cumpri Jexpa, sivos Jexpa lintren svis.."
"Co tě bere, Fleky?" zarazil ho Karsen v rozletu.
"To je janturánská milostná báseň, ty ignorante. Doufám, že ostatní ocení její něžnou zvukomalebnost."
"Je opravdu moc hezká, škoda, že teď nemáme čas," zvolil poručík Gordon diplomatický únik."
"Nevadí, poručíku. Večer vám ji přednesu celou. Trvá slabé dvě hodiny," sliboval Flekoun nevšední zážitek.
"Už se těšíme. Zatím ji můžete přednášet kamarádovi," ukončil Sevestr spojení. "Víte, poručíku, že Karsenovi ani trochu nezávidím."
Flekoun se zhluboka nadechl.
"Opovaž se!" důrazně ho varoval Karsen a pro jistotu přidal do kroku.
Cesta rychle ubíhala. K laboratoři zbývalo necelých deset kilometrů, zanedbatelná vzdálenost pro zkušené lovce, a přesto Karsen nijak neoplýval dobrou náladou.
"Jsme nahraní, kamaráde. Terén je pevnější, než jsem předpokládal."
"S tím se nedá nic dělat, Ole. Tentokrát nás armáda porazí, ať se nám to líbí nebo ne."
"Jenže takový výsledek nám na reputaci nepřidá," vrčel Karsen. "Dovedeš si představit, jak Gordonovi naroste hřebínek?!"
"Žádný strach. Stačí půl hodiny mého procítěného přednesu a poručíkovo sebevědomí bude značně pocuchané."
"A moje taky. Ať tě to ani nenapadne."
"No prosím ... já se nevnucuju nevzdělaným pozemšťanům. Však on mě někdo ocení."
"Někdo? Nejspíš ONA."
"Jaká ona?" hrál si Flekoun na nechápavého.
"Jen se nedělej, svatoušku. Oba dobře víme, o kom je řeč."
Janturánec mlčel.
"Tak co, Flíčku. Uhádl jsem?"
"Ztrácíme tempo," vyhnul se Flekoun odpovědi.
"Já možná, ale ty rozhodně ne."

Další překážkou byly masožravé stromy. Košaté koruny Xartů vytvářely nepropustnou hráz hájenou pružnými šlahouny s jedovatými trny, které hravě zdolají i sebesilnějšího tvora.
"Ještě tohle nám chybělo. Ten žravý plot snad nemá konce," láteřil rozmrzelý Janturánec, když skončil obhlídku porostu.
"Co naděláš, Flíčku. Někdy je to horším navrch."
Jako na povel vzlétlo hejno pestrobarevných ptáků a nebojácně usedlo v těsné blízkosti lovců.
"Volavky. Snaží se nás vlákat do pasti."
Karsen měl pravdu. Ptáci svěsili křídla, jako by byli poraněni a nemotorně poskakovali ke "svým" stromům a znovu se vraceli. Osvědčená lest, neboť jen málokterá šelma opovrhne chutným soustem a než si uvědomí hrozící nebezpečí, je o jejím osudu rozhodnuto. Skončí vysáta rostlinným upírem, který je neustále při chuti. Symbióza výhodná pro obě strany. Ptáci žijí v naprostém bezpečí a zato svým ochráncům pomáhají získat potravu. "Kampak s touhle fintou na nás!" Janturánec zasáhl paralyzátorem jednoho z opeřenců, který se natřásal pod korunou plnou číhajících šlahounů a vyzývavě trylkoval. Zrádný zpěváček klesl na zem a zůstal ležet bez hnutí. Několik šlahounů se k němu spustilo a velice jemně se ho snažilo postavit na nohy. Když se nedostavil kýžený výsledek, přišly na řadu trávící šťávy. Mrtvý společník se musí využít i po smrti. Žádné plýtvání, žádný sentiment.
Po čtvrt hodině usilovného pochodu se zachmuřený obličej nabručeného Janturánce konečně rozjasnil. Jeden z masožravých Xartů byl uschlý a vytvořil jim tak bezpečný průchod.
"Máme kliku. Nebýt toho zdechláka, děláme okružní cestu po Ďábelské planetě."
"Jsme miláčci štěstěny," ušklíbl se Karsen, ale pro jistotu instaloval v okolí nenápadné pytlácké směrovky. "Třeba se nám tahle dvířka na zpáteční cestě hodí."

"Konečně slušný terén," pochvaloval si poručík Gordon. "Za hodinu jsme na místě."
"Předpokládám, že i vojenská výzkumná laboratoř má solidní vybavení pro odpočinek a relaxaci. Jsem celý rozlámaný."
"Samozřejmě. Profesor Lamson nebyl žádný jeskynní muž. Měl rád komfort, a mohl si ho dovolit."
"Už se těším na horkou sprchu a další příjemné vymoženosti civilizace," zasnil se seržant Sevestr. "Gladiátor je sice vynikající bojový stroj, ovšem na pohodlí pro posádku jeho tvůrci jaksi pozapomněli."
"Žádné nářky, seržante. Naši přítelíčkové jsou na tom mnohem hůř. Upocení, zablácení a s puchýřemi na nohou se trmácí džunglí, zatímco vy máte tak maximálně mozol na zadku."
"Právě na ně myslím a nedokážu je pochopit. Nejedná se jen o tuhle výpravu, oni tak žijí stále. Nepohodlí, riziko, proč?"
"Kdo se v nich má vyznat. Ještě nedávno jsem si myslel, že pro peníze. To však nebude pravý důvod. Jediné možné vysvětlení je, že všichni tihle nezávislí lovci jsou tak trochu," poručík si výmluvně zaťukal na čelo.
"Asi jo," přitakal Sevestr. "Jenže to by pak blázni byli nejstatečnějším druhem v celé Galaxii."
Když Gladiátor projel prudkou zatáčkou, zarachotil jeho podvozek o betonplastový povrch. Cíl byl na dosah.
"Tak kdepak máme naše hrdiny? Nikde je nevidím."
"Možná popíjejí kávu v laboratoři a čekají na nás."
Gladiátor zrovna poskočil, jak poručík prudce akceleroval.
"To by nám tak scházelo, seržante! Už takhle to s nimi není vydržení."
Poslední metry uběhly v napjaté atmosféře.
"Jsme první," oddechl si poručík Gordon, když si nechal přehrát záznam o rušení ochranné bariéry u vstupní brány.
"Takže kávu vaříme my. Budou to mít i s obsluhou, holomci."
"Za tu štrapáci si ji plně zaslouží," řekl poručík k velkému údivu seržanta Sevestra.
Sotva vjeli do prostoru laboratoře, objevil se strážný robot vyzbrojený dezintegrátorem a přikázal jim vystoupit.
"Další kontrola a tentokrát po zuby ozbrojená."
"Na Gladiátora nestačí, ale jinak robot typu Warrior dokáže zlikvidovat i obrněnce střední třídy." neodpustil si poručík Gordon technickou poznámku.
"Druh povolení. Cíl návštěvy."
"Máme certifikát Vesmírných jednotek s velkým modrým S. Další informace neposkytujeme."
"Pokud bude souhlasit váš kód, máte volný pohyb v celém objektu. Doklady, prosím."
Oba muži zasunuli identifikační trojúhelníky do robotova dekodéru.
"Čím vám mohu pomoci?" zeptal se Warrior a zároveň nechal zmizet dezintegrátor ve svých útrobách.
"Zajisti normální příkon energie na čas, po který se tu zdržíme. Rádi bychom si dopřáli trochu pohodlí."
"Rozumím. Budu aktivovat i obslužné roboty."
"Díky, Warriore. A teď zapátrej v paměti. Nebyl v poslední době zaznamenán nějaký pokus o vniknutí nebo poškození laboratoře?"
"Ne, pane."
"To je perfektní. Ještě mají přijít dva naši společníci. Až se dostaví, zaveď je za námi."
"Zajisté mají příslušný certifikát. Jinak nelze."
"Samozřejmě. Ostatně nepochybuji, že si je prověříš."
"To je má povinnost."
"Přirozeně. Jen se moc nepřibližuj ke Gladiátorovi. Nechám zapojenou venkovní ochranu. Mohl by tě nechtěně zlikvidovat."
"Dovoluji si podotknout, že není snadné zlikvidovat strážného robota."
"Gladiátor je konstruován proti mnohem silnějším protivníkům. Tebe by rozprášil na atomy, jen tak, tréninkově."
"Nepřekročím bezpečnostní zónu," hlas robota jako by vyjadřoval jistou nevoli.
"Vřele ti to doporučuju," ukončil poručík rozhovor a zamířil k profesorovu domku.

Poručík Gordon seděl v měkounkém pohodlném křesle, před ním voněla káva, a poslouchal bujaré popěvky, kterými svou koupel doprovázel seržant Sevestr.
"Sakra, kde mám šaty a boty?" ozvalo se podrážděně.
"Mají je v práci čisticí roboti. Ve skříňce je župan," upozornil ho poručík, a když seržant vstoupil, nahlas se rozesmál. "Teď by nás měl vidět Karsen s Flekounem. Ostří hoši z Vesmírných jednotek a vypadají jako dva teplouši."
"Přesně. Až na ty bouchačky," ukázal Sevestr na nepatřičnou ozdobu něžného župánku.
"Trocha extravagance neškodí. Já například nosím pistolový pás i ke slipům."
"Vskutku zajímavé. Jenže někdy nastanou chvíle, kdy se sundávají i slipy. Co potom?"
"To je snad jediná výjimka. Na mou duši, seržante, zatím jsem nešukal s bouchačkou na zadku, ale mám ji vždycky po ruce."
"Tohle nás v kadetce neučili."
"Tak tedy pozor, začíná druhá lekce." Poručík přivolal obsluhujícího robota. "Koňak, whisky, džin, co nám doporučíš?"
"Profesor Lamson pil sklenku koňaku po večeři."
"Může být. Přines každému láhev."
Robot otevřel bar, ale ten byl zcela prázdný.
"Promiňte, pane," omlouval se mechanický pikolík a tiskl klávesy potravinového záznamníku "Musím poslat objednávku do skladu. Kdybych nebyl deaktivován, posloužil bych vám okamžitě. Starost o zásoby patří k mým povinnostem."
"Objednej raději čtyři láhve a nezapomeň na dobré jídlo. Čekáme vzácnou návštěvu."

"Podívej se," Karsen podal Flekounovi dalekohled a naznačil mu, kam se má dívat.
"Laboratoř," vydechl Janturánec s úlevou. "Člověče, tohle je pohled pro bohy."
"Jen se pořádně rozhlédni."
Flekoun znovu přiložil dalekohled k očím a systematicky prohledával areál laboratoře. "Nic, žádný podezřelý pohyb," komentoval svoje pozorování. "Moment ... Gladiátor!"
"Připrav se na vřelé uvítání. Poručík Gordon jistě neopomene vítězství nad civilisty řádně vychutnat."
"O tom ani v nejmenším nepochybuju. Ostatně, kdyby to dopadlo obráceně, děláme ramena zase my."
Pohled na laboratoř jako by jim vlil nové síly. Únava byla zapomenutá a vzdálenost několika set metrů se zdála nicotnou proti tomu, co měli v nohách. Vyrazili ostrým tempem a nepovolili, dokud je nezastavila uzavřená brána.
"Pozemská technika, pozemšťanům," ukázal Janturánec na kódovací zařízení. "Dej se do toho, Ole."
Karsen se notnou chvíli mořil se složitou kombinací zámku, zajišťoval obranné nástrahy a v duchu proklínal tvůrce jistícího systému. Trpělivost však přinesla zaslouženou odměnu. Brána se otevřela a elektronický vrátný je vyzval ke vstupu. Vešli, ale po pár krocích byli zastaveni a jejich certifikáty zkontrolovány neúplatným Warriorem.
"Následujte mě, prosím," vybídl je robot. "Vaši společníci už na vás čekají."
"Jsou tu dlouho?"
"Hodinu a dvacet sedm minut."
"Nemáme tak špatný čas, Ole. Málem nám to vyšlo."
"Málem," Karsen se tvářil, jako by kousl do citronu. "Vzal to ďas, Flíčku. Když bude nejhůř, tak ti tu básničku povolím."
"Obávám se, že tvoji velkorysou nabídku nebudu moci přijmout. Janturánská milostná poezie není určená k zachraňování zkrachovaných individualit."
"Že tě huba nebolí, žabáku! Kdo chtěl poručíkovi pocuchat sebevědomí, co?"
"Já," přiznal Flekoun klidně. "Ale tys byl proti."
"Trochu jsem se unáhlil. Ovšem píchnout kamarádovi v nesnázích je neodmítnutelná povinnost. Lovecká solidarita."
"Ty vydřiduchu. Jednu sloku."
"Platí," souhlasil Karsen a hned si představil zdeptaného poručíka, jak si zacpává uši a vyráží zoufalé výkřiky.
"Jsi nepolepšitelný mizera a tvé nevkusné vize tě usvědčují z bujné fantazie," udělil mu Flekoun telepatickou výtku.
"Ani bych neřekl, že se příliš vzdalují skutečnosti," namítl Karsen. "V kadetce jim do hlavy poezii určitě nevtloukali."
Další ošklivák z nepřeberné janturánské zvířeny byl mlčenlivou odpovědí.
"Račte vstoupit, páni pytláci," uvítal je bujaře poručík Gordon. "Čeká vás vynikající životabudič."
"Díky. Dobré pití nikdy neodmítneme."
Skleničky cinkly a obsah zmizel v trénovaných hrdlech.
"Teď si dejte sprchu, šaty svěřte čistícím robotům a po jídle probereme další postup," navrhl poručík, jehož uniforma byla bez poskvrny.
Karsen s Flekounem rádi souhlasili a rychle zmizeli v hygienickém zařízení, provázeni pobavenými pohledy zbylých členů expedice Sarah.
"Župánky," prskal Sevestr smíchem. "To bude paráda!"
"Kroťte se, seržante," pokáral ho poručík a vší silou se snažil zachovat kamennou tvář. Jeho boj byl však předem ztracený.
"Ole, tuhle maškarádu si přece nemůžu vzít," vzpouzel se Janturánec při pohledu na vzdušné župánky hýřící ohnivými květy a zlatými draky. "Kdyby se to provalilo, nikdy bych se nemohl vrátit domů."
"Profesor Lamson měl podivný vkus, ale nic jiného tu není."
"Pak tedy počkám, až mi roboti vrátí šaty."
"Jen se neupejpej, žabáčku. Náramně ti to sluší."
"U všech černých jednorožců! Čeho já se ještě dožiju," hořekoval Flekoun, když se podíval do velkého zrcadla. "Tohle je bezpochyby Ďábelská planeta."
"Jsi vskutku neodolatelný," utěšoval ho Karsen s potutelným úsměvem. "Všichni janturánští manekýni by zbledli závistí."
Flekoun rezignoval a loudavě následoval svého společníka.

Sotva vešli do jídelny, ozval se výbuch smíchu.
"Nevzdělaní lancknechti," obrátil se Karsen na Flekouna. "Nemají ponětí, co se nosí v lepších kruzích. Admirál Welmann má takových županů celý tucet."
"To je ovšem muž na úrovni, ne jako tyhle nuly," Janturánec spražil oba smíšky opovržlivým pohledem.
"Hluboce se stydíme za takové ocenění. Snad nepohrdnete a dáte si s námi malé občerstvení."
"Budiž, poručíku. Alespoň se přiučíte vybranému chování," svolil Karsen s blahosklonností galaktického imperátora.
Kuchyňský robot se předvedl ve skvělém světle, i když ke své tvůrčí činnosti měl jen omezené prostředky. Z nevábné synteliny vykouzlil šťavnaté medailonky, nadívaná holoubátka i restované plátky s řadou pikantních omáček, ke všeobecné spokojenosti vyhladovělých strávníků.
"Vracíte se s námi?" neodpustil si seržant Sevestr otázku, sotva obsluhující robot sklidil stůl.
"Ne," zavrtěli oba lovci shodně hlavou. "Zůstaneme i nadále pěšáky."
"Ať mě sežere první ostroun, jestli jsem si tohle nemyslel," zašklebil se poručík Gordon na zklamaného Sevestra. "Pánům pytlákům klidná cesta nevoní."
"Klidná?" trhl sebou Janturánec. "S tím bych moc nepočítal, poručíku. Retonci zatím bílou vlajku nevyvěsili a nepochybně hoří touhou srovnat účty."
"Flíček má pravdu. Když už se pustili do téhle hry, tak v žádném případě nestáhnou ocas hned po první přestřelce. Ještě nám půjde o krk."
"Pochybuji, že ti bastardi mají v záloze nějaký trumf, který by mohl Gladiátora ohrozit. Zato vás si dají jako zákusek."
"Jen aby to nebylo naopak. Ten váš obrněný lenochod bude první na řadě."
"Jednu lekci už dostali, klidně jim posloužíme i po druhé," holedbal se Sevestr s přehledem ostříleného bojovníka.
"Opravdu? Flekoun na něj tázavě pohlédl. "Teď když znají obranné možnosti Gladiátora, nedají se překvapit."
"Ale oni," zajíkl se seržant. Pojednou mu chyběly pádné argumenty.
"Zvedáme zadky, pánové," poručík Gordon přerušil debatu poněkud příkřejším tónem. "Čeká nás práce," dodal omluvně.

Skladový prostor laboratoře byl přeplněn ohromným množstvím nejrůznějšího materiálu, který se v chaotické změti kupil do uctihodné výše.
"Tomu říkám smysl pro pořádek," vzdychal Janturánec, když zjistil, že evidenční čísla jsou zpřeházená jako kostky domina.
"Bylo málo času. Myslím, že generál Farrow vám naši situaci objasnil," ohradil se poručík Gordon.
"Dokonale," připustil Flekoun a prodíral se mezi kontejnery s hydroponickými substráty.
"Tady!" Sevestr vítězně zamával. "CF 286," oznamoval s hrdostí v hlase.
Seržantova radost však neměla dlouhé trvání. Sotva odskočilo víko, zjistili, že místo informačních krystalů obsahuje kontejner pouze jakousi složitou aparaturu s monitorem a řadou číselníků. Zákon schválnosti opět spolehlivě zapracoval.
"Teď už najdeme ten pravý," potěšil Karsen povadlého nálezce a zamířil k další řadě.
"Je tohle možné?!" Flekounova kukadla málem opustila hlavu svého majitele. Hledaný kontejner stál u sloupu, odkud začínal kontrolu a přehlédnout velké číslo muselo dát opravdu dost práce.
"Nechtěl bych nosit vaše úlovky," suše poznamenal poručík. "Musíte se děsně nadřít."
"Fleky občas trefí i něco menšího, ovšem pod slona nejde," přisadil si Karsen a přátelsky dloubl svého společníka do žeber.
Janturánec mlčel, ale jeho telepatická odpověď by uvedla pozemské xenozoology do extáze.
"Tak pro tyhle drobečky riskujeme kůži," ukázal Sevestr na dva šedavé krystaly s označením Sarah a Elis. "Takové nic."
"Nic?!" vyhrkl poručík Gordon pohoršen takovým rouháním. "Seržante, držíte v ruce několik roků výzkumu profesora Lamsona."
"A naši svobodu," doplnil ho Karsen. "Iridiové doly na Plutu se definitivně staly minulostí."