Konec je jen začátek - Kapitola 2

Nové ráno
Petr pomalu otevřel oči. Nevěděl, kolik je hodin a jestli je už ráno. Sáhl po hodinkách, které měl položené u postele. Podal si je před obličej a zmáčkl tlačítko pro osvícení displeje, tak jako už stokrát. Nic se ale nestalo. Najednou se mu začaly vracet vzpomínky na předchozí den.
„Co se vlastně stalo?“ začal nad vším přemýšlet s chladnou hlavou a pomalu si přehrával zážitky z předešlého dne. V garáži byla tma, protože garáže nejsou stavěné na bydlení a pronikání denního světla. Petr nechtěl upozorňovat okolí na to, že tu bydlí, a proto se s tímhle faktem musel smířit. Nad postelí měl namontovaný vypínač pro jedinou žárovku v místnosti, který mu teď ale k ničemu nebyl. Nebylo to poprvé, co žárovka praskla, ale vždy měl po ruce baterku, nebo aspoň telefon, který mu posvítil na cestu ke garážovým vratům. Teď byla ale situace úplně jiná. Věděl, že ani baterku a ani telefon nemůže použít a proto jediné co mu zbylo, byla krabička sirek. Jednu tedy zapálil a začal se pomalu protahovat úzkou cestičkou kolem auta směrem k vratům. Když je otevřel, zalilo ho světlo ze Slunce, které stálo proti němu nízko nad obzorem. Věděl, že jeho garáž je orientovaná na východ a proto dokázal odhadnout, že je asi devět hodin ráno, předpokládal, že dalšího dne.
Rozhlédl se okolo sebe a najednou měl pocit, že je něco v nepořádku. Nebyl si jistý, co je jinak, ale podvědomě měl pocit nejistoty a nebezpečí. Pomalu se vydal směrem k autu, které měl zaparkované venku stranou od příjezdové cesty. Nahmatal v kapse klíče a automaticky zmáčkl tlačítko pro odemčení auta. Mělo na něj zablikat a ozvat se cvaknutí servomotorů, ale nic se nestalo.
„Že bych včera nezamknul?“ napadlo ho, když bral za kliku. Zatáhl, ale dveře se neotevřely. Vzal tedy klíček, zastrčil ho do zámku a otočil s ním. Ozvalo se mechanické cvaknutí, po kterém obyčejně následovalo trojité zabzučení servomotorů v ostatních dveřích. Tentokrát se ale nic takového nestalo, což Petra znejistělo. Chtěl dnes auto prodat a takováhle závada by mu jistě ubrala na ceně. Otevřel dveře a z interiéru se na něj vyvalil zápach spáleného plastu, i když na první pohled nebylo nic vidět a vše se zdálo v pořádku. Posadil se na sedadlo řidiče, odemkl zámek převodovky a zastrčil klíč do zámku. Mělo se ozvat pípání, protože měl ještě otevřené dveře, ale bylo ticho. Otočil klíčkem v zapalování, ale nestalo se vůbec nic. A v tu chvíli mu došlo, co bylo jeho podvědomí jasné celou dobu. To ticho, co ho obklopovalo, bylo až děsivé. Bydlel sice v okrajové části města, ale i tak sem doléhal hluk a navíc hned za další řadou garáží vedla hlavní cesta. Došlo mu, že je špatně víc, než pár prasklých žárovek, spálené dráty a nefunkční auto. Uvědomil si, že to co viděl včera odpoledne, se asi nestalo jen tady v okolí garáží, ale pravděpodobně to zasáhlo i široké okolí. Vystoupil z auta a volným krokem se rozešel k silnici, na které bylo většinu dne rušno. Už z dálky měl slyšet hluk motorů, dunění nákladních aut a občasné troubení, pro tuto rušnou cestu tak typické, ale nic neslyšel. Když došel na odbočku ke garážím, zůstal bez dechu stát a došlo mu, jak moc zlé to asi bude. Celá silnice byla plná potlučených aut stojících v obou směrech, jakoby je najednou někdo vypnul, nechal je jet směrem, kterým jela a ona do sebe postupně narážela bez jakékoli kontroly. Auta byla opuštěná, dveře otevřené a nikde nebyla ani živá duše. Petr se podíval směrem k městu a začal přemýšlet, jak to tam asi vypadá. Jak probíhá den ve městě, kde je každý závislý na elektřině a elektronice, která podle všeho z nějakého důvodu nefungovala. Ještě jednou se rozhlédl na obě strany a pomalu se začal vracet ke svému nefunkčnímu autu. Jeho vášeň pro auta v něm vyvolávala nutkání otevřít kapotu, vyndat z garáže nářadí a snažit se to opravit. Na druhou stranu mu ale byly jasné dvě věci, které ho od toho odradily. První byla ta, že v nových autech už bylo obrovské množství elektroniky, na kterou bylo potřeba speciální počítačové programy a navíc zázemí vybaveného servisu. Druhá věc se týkala toho, co viděl všude kolem sebe. Kdyby bylo možné auta jednoduše opravit, nestála by opuštěná na silnici a už by se o ně někdo staral. Protože nevěděl, co se stalo, rozhodl se, že si dá sprchu, nají se a vyrazí do města.
Měl sice ještě svého Formana, ale ten měl rozebraný motor a bylo na něm ještě hodně práce, takže bude muset do města vyrazit pěšky.
Petr si tohle místo ke koupi garáže nevybral náhodou. Když vybíral před třemi lety nevhodnější garáž, do které chtěl investovat svoje peníze, rozhodoval se dlouho a prošel mnoho možností a inzerátů. Nakonec rozhodla jedna jediná věc, která přebyla jak výhodnou polohu, tak nízkou nákupní cenu. Byla to malá budka, která stála u vjezdu ke garážím a ve které byl sprchový kout, umyvadlo a záchod. Petr věděl, že při práci na autě se člověk ušpiní a tak se nakonec rozhodl pro garáž, kde se bude moct po práci umýt. Tenkrát ho ani nenapadlo, že bude jednou v garáži bydlet a že koupelnu a záchod bude používat každý den. Díky téhle drobnosti teď mohl žít alespoň tak jak žil, protože v době krize nebyla práce k nalezení, dávky v nezaměstnanosti už dostával minimální a v dnešní době už stačily taktak na nakoupení jídla. Na ubytování a placení poplatků mu prostě už nezbývaly peníze, takže jediná možnost, která ho napadla, bylo přestěhovat se do garáže s posledním zbytkem svých věcí. Teď si užíval teplou sprchu a přemýšlel, co asi ve městě najde. Napadlo ho mnoho scénářů, jak to tam bude asi vypadat, ale rozhodl se, že nebude malovat čerta na zeď a radši si počká.