Debilové v kosmu: Vítejte na Proxima-C

Raketoplán přistával na provizorní rampě, postavené opravdu v rychlosti. Město, známé jako Proxima jedna, první lidská osada mimo Sluneční soustavu, se zatřpytilo v celé své kráse. Ty reklamy na Zemi nelhaly, tady se musí opravdu plnit všechny sny! Rozhlédl jsem se po ostatních. Kasandra, Leona, Igor, James, Jimmy, Ivan a další, ale v neposlední řadě já, Patrick Newborn. Padesát hvězdných mariňáků, výkvět mládí, to jsme my. Po dokončení vojenské akademie jsme se dobrovolně zapsali sem. Praporčíkem za měsíc! Hrdinou rychle a snadně!
Na orbitě mezitím vyčkávaly další čtyři raketoplány s celkem dvěma sty kolonisty. Půda na planetě Proxima-C, třetí planetě kroužící okolo hvězdy, známé jako Proxima Centauri, byla levná, dva hektary pro každého, kdo přijde, plus hektar navíc za eurodolar. Tohle bude něco. Zapsal jsem se sem na celý rok, většina ostatních jen na šest měsíců. Lehárko a brzo přijde povýšení. Jak já se těším, jak mne budou doma oslavovat.

Raketoplán dobrzdil a my se všichni, jeden po druhém, vysoukali ven. Dýchatelná atmosféra! Jsou tu prý i nějaké původní druhy života, které nám osidlování takto usnadnili. Sevřel jsem svou pušku Da Vinci 27. "Alfa-C, já Patrick Newborn, jsem tady!" vykřikl jsem nahlas. Ostatní se rozesmáli. Znají mne, teda alespoň většina mne zná, mám výbušnou povahu, jsem nepolepšitelný optimista a kdyby si pro mne přišla smrt, asi bych si z ní tropil šprýmy.
Dopotáceli jsme se k budově, jenž vypadala jako kasárny. U nich stál mladík, o rok nebo o dva starší než my. Když nás spatřil, divně se rozesmál. "To si ze mně děláte prdel!!!" vykřikl. Ustoupil jsem o krok. "Oni mi snad posílají dokojená děcka. Podívej se Kerin, tamtomu..." řekl a ukázal na mne "...teče ještě mlíko od huby. No to je fór!" dokončil a znovu se rozesmál. "Poručíku Fine, nesmíte si to tak brát." ozval se odkudsi ženský hlas. Dívka asi v jeho věku, možná trochu mladší se vynořila ze tmy, kus na pravo od budovy.
Poručík? Vždyť je jen tak tak starší než já, o rok, možná o dva! Myslel jsem, že důstojnický výcvik trvá déle. Mladík si nás sjel pohledem. "Kdo z vás se přihlásil dobrovolně?" zeptal se náhle. Všichni jsme pozvedli ruce. "Jako ve škole..." rozesmál se. "Víte o tom, že jste debilové? Ti nejzkurvenější debilové, jaké jsem tu v poslední době viděl. Vy si asi myslíte, že tohle je jako nějaký školní výlet, kreténi?" vykřikl na nás. "Neumíte si představit jaké je to tady. Do týdne z vás bude na živu dvacet, do měsíce deset, do roka dva." řekl a zatřásl pěstí ve vzduchu.
"Tak hrozné to tu snad nebude." řekl jsem. Tentokrát se rozesmála dívka. Nebylo s nimi něco v pořádku, ten smích postrádal lidskost, byl to smích šílence. "Tak hrozné to tu snad nebude..." zopakovala jakoby mým hlasem a rozesmála se, přičemž se ten poručík okamžitě přidal. A rozesmál se na celé kolo. "Dost, Kerin, nebo mne zabiješ." řekl. "Co je na tom směšného?" zeptal jsem se rozčíleně. "Připoměls mi jistého idealistu, který sem přišel před dvěma lety." řekla Kerin. "A co je s ním?" zeptal jsem se. Mladík se na mne přímo podíval. "Je už dva roky mrtvý." odvětil vážně.

Potom nás tito dva šílenci navigovali k ubikacím. "Nedivte se, když ve svém stolku náhodou něco najdete. Je to po předcházejícím, již mrtvém vojákovi, který si tu hověl před vámi. Můžete si to nechat." řekl nám poručík vážným hlasem. "Kolik lidí se vlastně odsud vrátilo domů?" zeptal jsem se. Podíval se na mne, jako bych si z něj střílel. "Žádný." řekl naprosto klidně. Všichni jsme na něj hleděli jako zaražení, ale on šel dál stejně klidně, jako bychom se bavili o tom, co měl včera k obědu.

Ve svém stolku, když jsem na něj pokládal Da Vinciho, jsem našel kudlu, a fotku mladé dívky, na které bylo ze zadu napsáno: "Vrať se mi brzo domů, lásko." Bylo mi na zvracení a k pláči. Copak je možné, že ta krásná reklama lhala. "Alfa-C, planeta, kde se plní sny." Spíše to vypadalo, jako nekonečná noční můra. Raději ani nevědět, co za organismy tu žije. Něco po vzoru Vetřelce? Nějaký obří hmyz? Sakra... no co... to se dozvím zítra. Lehl jsem si do postele a usnul jsem jako dřevo.