dystopie 2061 (3)

FEZ , Čínská Lidová Říše , provincie Sǎhālā

Základna bezpečnostní rozvědky byla ukryta v podzemí, konkrétně pod troskami města Fez. Stilicha nijak zvlášť neuchvátilo, že stanul na kontinentu, kde se prý zrodil člověk. Netušil to a ruku na srdce, kontinent to byl téměř neobyvatelný. Buď jak buď, multikoptéra ho dopravila k místu, kde se měl nacházet zamaskovaný vstup do základny. Přestože viděl jen pozůstatky domů obklopené dunou, vyslal přes komunikátor signál. Netrvalo dlouho, než je některé z trosek přeskupily, aby uvolnily místo opanceřovanému poklopu. Svolení dostal zakrátko. Poklop, který čímsi připomínal chřtán chobotnice, se s vrzáním rozevřel.

Zatímco klesal tunelem, únava ho vybídla k zívnutí. Pozřel tedy koncentrovanou extázi, díky níž nepotřeboval spánek. Užíval jí poměrně často. Otvor se nad ním náhle zavřel. Kdo by hledal Slunce, nepochodil by. Za pár chvil si multikoptéra automaticky našla prázdné místo, aby pak dosedla na zem.

Stilicho, teď již plný energie, neváhal a vystoupil si. Komicky se sklouzl po písku navanutém z povrchu. Sebral z nedaleké rozvodny kabely a to za účelem oživení akumulátorů jeho stroje. Matně to při tom zajiskřilo. Ovšem dál musel po svých.

Stěny mezi nimiž kráčel, měly monotónní odstín slonoviny. Bylo to matoucí.

Cestou minul pár bezejmenných agentů. Některé ty tváře znal, ale v zásadě se s nimi nedružil. Jednalo se o trend? Asociální sklony byly rozvědce víc než vlastní. Někdy nato narazil na samoobslužnou kantýnu a vzhledem k tomu, že mu kručelo v žaludku. Koupil si za juan slepičí polívku. Miska záhy vyjela z automatu. Stilicho nasál její umělou vůní, usadil se na zem a najedl se hůlkami. Zatímco se rozhlížel kolem dokola, nepodařilo se mu zaregistrovat žádný osobní rozhovor. Hotový ráj pro Kwana. Poté co dojedl, misku na jedno použití vyhodil, načež kantýnu opustil.

Kráčel rovnou za uchem, zatímco zvuky stupňovaly hlasitost. Zanedlouho dorazil ke dveřím, které se otevřely až poté, co mu scanner oscanoval tvář a rozsvítila se zelená ledka. Najednou se vyskytl rozlehlém sále, jehož strop podpíraly pilíře a byl rozložen podle hyperbolické geometrie. Centru dominovala centrála, což byl takový informační mozek. Mimo jiné zaregistroval optické kabely, které napájely daty zhruba šedesát terminálů. Stilicho si jeden z nich vybral a usadil se. Scanner ho opět oscanoval. V tom si strčil do ucha informační pecku, centála ho oslovila a nakonec i pozdravila. ,,Buď pozdraven Diego,” pravil terminál ženským hlasem. Trošku ho zamrzelo, že se dočkal zdvořilosti od stroje a ne od nějaké soudružky.

Sentiment ho však dlouho neovládal. Kariéra byla pro něj přednější víc, než city a pocity. Nasadil si tedy virtuální brýle, slonovinové odlesky byly rázem ta tam, nu a on byl v ten okamžik na síti. ,,Centrálo, evidenční číslo tři, tři, nula, šest, nula, šest. Zadavatelem mise je Kwan,” poručil asertivně terminálu. Rázem se zjevila načítací obrazovka. Cynicky si pomyslel, že vypadá jak mucholapka a ty ikonky v ní, jsou lapené mouchy. Jenže ta za moment zmizela, aby jí nahradila jediná fotografie.

Subjekt měl havraní vlasy, špičatou bradu a jeho modré oči působily, jakoby zíraly do dálných končin. Stilicho se v nich na nepatrný okamžik ztratil. Stroj spustil.

,,Duval Maurice. Narozen 6.6. 2033 na dnes již potopeném ostrově Réunion. Rodinné vazby – sirotek. Rodinný stav – jedináček. Dokončil studium fyzikálního inženýrství ETH v Curychu. Dnes již kosmonaut ve výslužbě. Ve vesmíru strávil rok. Po válce byl preventivně zadržen osvobozeneckou armádou, načež byl internován do lithiového dolu, kde byl naposledy spatřen. V současnosti je pohřešovaný.”

,,Do kterého z nich?” zajímal se. ,,Nelze rozšifrovat,” nedostalo se mu odpovědi.

Stilicho přemítal, kde se ten ztracený kosmonaut nachází. Bylo nad hvězdy jasné, proč asi zmizel a zrovna tak mu bylo jasné, proč ho chtějí živého. Měl co dočinění se znalcem svého oboru! Lithium mu přirozeně nevonělo. Proč ho však soudruzi nezařadili do nějakého výzkumáku? Odmítal spolupracovat? Vždyť pracoval pro NASA! V tomto ohledu na politice nesešlo. Nebo snad ano? Kosmonautů bylo jak šafránu a co málo z dějin věděl, i po válce s Hitlerem přetáhli spojenci do svých služeb nejednoho nacistu. Nebylo sporu o tom, že byl Duval včerejší. Jistě mu režim nevoněl. Přesvědčení v něm nepochybně nezanevřelo. Pořád existovalo promile podobných snílků, jímž nevonělo rudá nadvláda. Mohl utéct domů? Rodný ostrov nepřipadal v úvahu, neboť ležel pod vodou. Došel k závěru, že musí uvažovat jako běžný civilista. ,,Mujer,” užil španělského slova pro manželku. Nic. Opravil se čínským výrazem pro EX. ,,Qiánqi.” Tentokrát byl jeho pokus úspěšný.

Zasněná tvář kosmonauta přenechala místo mladé ženě, která se smála celým obličejem. Nechápal proč, ale po dlouhé době se usmál i on. S hledaným již dle všeho nebyla ve styku. Inu, dalo se to chápat. Nepochybně by jí to zničilo kariéru.

,,Morales Leia, tři roky Duval Leia. Narozena 27.7. 2037 v Madridu. Rodinné vazby – sirotek. Rodinný stav – rozvedená. Studovala dějiny na Université de Paris, ovšem o magisterský titul jí připravila válka. Současné místo výskytu – Vatikán. ”

Stilicho si promnul knír, neboť byl na scestí.

,,Věčné město,” řekl jen tak pro sebe.


*** yánxù ***