My Bloody Valentine

Chybí mi už jen poslední krok na vrchol. V uších mi zní má oblíbení kapela, jejíž název dokonale vystihuje dnešní den. My Bloody Valentine. Ano, je 14. února. Den lásky. Den slz. Den sebevražd. Aspoň tak to vidím já. Zprudka si hrcnu na hranu skály s ušlapanými a zablácenými trsy trávy. Ze zad si sundám starý vak. Hodinky na zápěstí mi zapípají. Je 18 hodin. Napodobím monotónní hlas rádiového hlasatele. Z vaku vytáhnu lahev červeného vína a pomačkanou černou růži.  Krásný, krvavý, zkurvený, posraný Valentýn! Řvu na město pod sebou. Potom se zasměju. Takovým tím zlým smíchem.  S růží v ruce si pořádně přihnu. Otřu si pusu a s přimhouřenýma očima a neproniknutelným výrazem pozoruju město, jehož světla na mě provokativně blikají.  Znova si sednu a napiju se. Nemám ráda Valentýn. Mé kamarádky se těď peleší se svými kluky a hihňají se. Já jsem zase sama.  Ach, ahoj depko, ty ses vrátila? Další písnička pomalu doznívá. Do hlavy se mi hrnou vzpomínky. Jsou plné těch nejkrásnějších, nejromantičtějších a nejzamilovanějších okamžiků, které vlastním.  Zatnu čelist a musím zavřít oči, abych se nerozbrečela. Opět si uvědomuju všechny chyby, které jsem udělala. Vyčítám si je. Byly to úplné prkotiny.  Opět se napiju. Alkohol mi pomalu otupuje mozek. Příjemně mi brní hlava, která už není schopná myslet. Ale vzpomínky odmítají odejít. Poddávám se jim a lehám si do trávy. Je vlhká a špinavá, ale v tuhle chvíli mi to je jedno. N rty se mi vkrade úsměv. Sice ty obrazy v mé hlavě bolí, ale zároveň mi ukazují ty nejnádhernější okamžiky mého života. Uvědomím si, že brečím. Ve vaku nahmatám blok s propiskou. Vytrhnu z něj pár listů a na každý z nich napíšu jména těch, kteří měli tu čest blíže mě poznat. Bylo jich celkem 10. Zvednu růži a jedním y jejích trnů se bodnu do prstu. Bolest téměř necítím. Do rohu jednoho z papírků nakreslím malé srdíčko. Všechny složím a postavím se zrovna ve chvíli, kdy začne foukat. Rozpřáhnu ruce a pustím papírky po větru. Vlasy mi vlají za nimi. Skoro jako by je chtěly chytit. Ale nemůžou. Dala jsem jim volnost. A sobě také. Pěkný Valentýn, unikne mi z úst, když padám ze skály s růží v ruce.