Funebrák

V malém, ale malebném městečku zvaném Jedlovice, žil pohřebák Antonín, místními lidmi zvaný Anton. Byl to milý, postarší muž, jenž neměl moc přátel. Díky své profesi se také nikdy neoženil a neměl děti.
Jednoho říjnového dopoledne vešla na místní hřbitov smutná a zdrcená žena Božena.
Byla čerstvou vdovou, po starém trafikantovi Lojzovi.
Oči měla utopené slzami a šla loudavým krokem. Měla namířeno za hrobníkem, jemuž posléze uplakaným hlasem pověděla o svém muži, jež spáchal sebevraždu utonutím.
Antonovi poté vylíčila, jak by si představovala smuteční obřad:
,,Pro mého Lojzu bych si přála důstojný pohřeb s nejbližší rodinou a přáteli, hudbou, co měl rád.''
Antonín jí slíbil že se o vše postará,načež se pustil do přípravy posledního rozloučení.
Celý týden před pohřbem, začala Božena za Antonem přicházet častěji a postupně mu o svém muži pověděla víc: ,, Alois nebyl vůbec tak dokonalý manžel, jak to na první pohled mohlo vypadat.'' ,,Rád se napil a někdy mne i fyzicky napadl a do toho měl problémy se zákonem za nějaké krádeže či co. ''
Po těchto slovech zůstal Anton v němém úžasu a nenacházel slov. Považoval totiž trafikanta Aloise za slušného občana, ke kterému občas chodil nakupoval noviny a cigarety a vždy se spolu trochu zapovídali.
Když nadešel den pohřbu, kterého se zúčastnila, jak vdova Božena, tak její syn Štefan, několik příbuzných a známých, sešli se všichni v kostele, kde probíhal smuteční obřad. Následně se přesunuli na hřbitov u Aloisova hrobu. Když dozněly poslední tóny smutečních písní, plakala žalem i nebesa.
Pár dní po pohřbu se Božena a Anton náhodně potkali na tržnici ve městě. Nejprve jí vyjádřil upřímnou soustrast hlubokým pohledem do očí a pevným stiskem ruky a poté jí nabídl procházku po městě.Vdova souhlasila, načež během chůze se ti dva blíže poznali a po nějaké době se sblížili natolik, že se mezi nimi vyvinul milostný vztah.
Když se o vztahu Boženy a funebráka Antonína dozvěděl její syn Štefan, nejprve se mu vztah nezamlouval, ale byl už dávno dospělý a měl svůj život tak se nechtěl mezi ně plést. Jednou ráno přišel Štefan ke hrobu svého otce a na hřbitově potkal Antona, který se zeptal na jeho vztah se svým otcem a Štefan se rozpovídal:
,, Můj otec vůbec nebyl takový, jak vám ho má matka popsala. ,, Otec si jakožto trafikant nevydělal mnoho a má matka byla vždycky trochu chamtivá a proto od otce vyžadovala stále větší obnos, který když nepřinesl, neváhala použit i nějaký ten fyzický trest, nedostatek peněz tedy řešil krádežemi.'' ,,Na otce už toho bylo moc a proto se zabil.'' Uzavřel Štefan své vyprávění.
Od toho dne se začala ukazovat pravá Boženina tvář a když Antonín přišel večer domů,hned začala lamentovat, kde byl tak dlouho a s kým. Tyto scény se stále stupňovaly a gradovaly. Hrobník Anton pochopil, že měl její syn pravdu. Jednoho dne, když Božena začala na Antonína spílat, hned jí opáčil, že o její pravé povaze dávno ví od jejího Štefana a okamžitě se s ní rozchází. Vzápětí se otočil na podpatku a práskl za sebou dveřmi!
Zdrcená Božena s takovou reakcí nepočítala a druhý den před úsvitem se vydala za město k prudkému srázu, ze kterého po několika minutovém bilancování skočila.
Odpoledne se o jejím zoufalém kroku dozvěděl Anton, byl sice zaskočený, ale v hloubi huše si oddechl a rozhodl se svojí družce vypravit skromný pohřeb a uložit její ostatky do hrobu vedle svého manžela.