Renovace duše 5
Renovace duše 5
…do pracovny nakoukla moje drahá manželka: „Hromadí se ti tam nádobí…“ – a zase dveře zavřela. Z chodby ještě zaslechnu její nabroušený hlas: „Pááán si hraje na umělce, a já abych se uštvala…“
Přeci jenom před nádobím musím veřejně odpovědět Bíšovi. On je formát, nebude se zlobit.
Ták… - kdo si myslí, že mi vadí zájem mých dcer o dění na Literu, ať zvedne ruku? Nikdo. Komu vadí, že zde nebudu sugestivně popisovat sexuální Tao-masáže s vlastní ženou, ať zvedne ruku? To jsem si mohl myslet. Že se nestydíte!!
____
V našich ženských se probudil nevídaný organizační talent. Zašly za starostou a cenu za barák v Krasnicích srazily na 180 tisíc. Iva, jako bývalá mzdová účetní, se ujala funkce s názvem - „styk s bankou“. Podomácku jí říkáme „stykařka“. Oběhly s Janou banky, vyjednaly půjčku... nestačil jsem žasnout. Jako muž se trochu stydím. Ale je jiná doba; ženské se dnes na své muže už moc nespoléhají.
Svitla také naděje nového zaměstnání pro Janu. V Přelouči, v malé tiskárně v zakázkovém oddělení. Jen co současná síla odejde na mateřskou dovolenou. S platem to bude sice horší, ale Jana očekává na novém působišti větší klid. Nechci jí brát iluze, všude je něco...
____
Naše první noc v Krasnicích. Matrace na zemi, my na matracích. Čerstvá podlaha voní dřevem.
Zjišťuji, že ani já nejsem takové nemehlo, jak jsem si myslel. Když mám cíl a lidi, s kterými se mohu poradit, překonávám sám sebe. Občas se zraním, to je pravda.
Zaháním myšlenku na práci, která nás čeká. Rád bych totiž usnul. Jarda spí ve vedlejší místnosti a Vondráčkovi, Iva s Pavlem, o poschodí výš.
Ráno mne probudil rámus z vedlejší místnosti.
„No to je dost,“ slyším Janu. „V kuchyni máš snídani a čekají na tebe prkna…“
Jdeme dělat podlahy. Jarda už vyrval stará prkna a já s Pavlem připravujeme nový podklad. Katka s Markétou si berou kola a odjíždějí do Seníka za babičkou a kamarádkami.
„Škoda, že máme jen pár dní volna. Kdybysme nemuseli pendlovat mezi Hradcem a Krasnicemi, uděláme víc,“ povídá Iva.
„Však se dočkáš,“ říká Pavel a vytahuje si zadřenou třísku.
„Nezapomenu, jak jsme se Zdenkem dělali omítky a elektriku. Ještě teď vykašlávám prach z plic,“ dávám k lepšímu nedávné vzpomínky. „Neměli jsme nejdřív dělat podlahy, a pak omítky?“
„Teď jseš chytrej...“ okřikli mě.
„Jano, víš jak se včera tvůj manžel zachoval nepedagogicky?“ žaluje na mě Jarda. „Slítnul ze zídky mezi támhlety prkna a děti k němu hned letěly. Tatínku, tatínku, jseš živej? A on povídá: Jsem živej, děti. Ale nasranej.“
„No Honzo!?“ Jana po mně šlehla pohledem. „Už zase?“
Jestli se nezmrzačím, bude se mi tu líbit. A holkám taky. Jsem o tom přesvědčený.
____
Zašli jsme si na jedno pivko do místního hostince. Ženské s námi odmítly jít kvůli smradu z cigaret. Kdyby věděly, že budeme venku na zahrádce... Sedíme u jednoho stolu s panem Jeřábkem. Je to soused a majitel mnohem hezčího baráku.
„Tak jste přežili první noc? Kdybyste chtěli s něčím pomoct,“ pan Jeřábek si přitáhl půllitr, „tak tady v hospodě se dá lecos dohodnout. Když se tu chcete usadit, místní vás přijmou líp než nějakýho chataře.“
„Děkujeme, pane Jeřábek,“ říkám. „To víte, máme městský návyky, a tak občas při práci krvácíme.“ Ukazuju pár tržných ran na svém těle.
„Já jsem taky z města a nekrvácím,“ shodil mě Jarda. „Asi to bude v něčem jiným,“ směje se mi do obličeje.
Ztiším hlas a ptám se souseda Jeřábka: „Něco jsem zaslech´, že v našem baráku dřív strašilo…“
Soused se napil piva. „No jo. Totiž minulýmu nájemníkovi trochu hrabalo v hlavě. Jsem rád, že vy vypadáte normálně.“
„Děkujeme.“
„Rádo se stalo. Ruda Páleníček, ten váš předchůdce, vyváděl teda hrozně. Rodina od něj utekla kvůli jeho chlastu, no… tak začal chlastat ještě víc.“
Začínám být netrpělivý: „Furt mně uniká to strašení, pane Jeřábek…“
„Ruda pořád žvanil, že ho v baráku navštěvujou nějaký bytosti, či co,“ pokračuje soused. „V hospodě s tím neustále votravoval – párkrát za to dostal přes hubu. Jó, když se prochlastáte k delíriu, tak uvidíte i svou starou s andělskejma křídlama,“ chrchlavě se rozesmál pan Jeřábek.
„A, pane Jeřábek, kde je Ruda teď?“
„To nikdo neví. Obci dlužil skoro osmdesát ticíc za nájem. Měl ještě i jiný škraloupy. Tak dostal soudně nařízenou protialkoholní léčbu a odtamtud zdrhnul. Čet´ jsem tvůj článek o bezdomovcích, Honzo. Ani bych se nedivil, kdyby Ruda skončil taky tak.“
(Pokračování možná do týdne)
Komentáře (22)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
ruprechte, ruprechte, tady se něco děje, a já se to dozvím zase poslední...
21.05.2007 00:13:00 | Aťan
Fajn.Ty ženský jsou teda šikovný.S penězma to umí.Jako v reálu.Ať pohnou Ti chlapi,nějak se loudají/i s Tebou/.Čekání ,čekání..achjo.
18.05.2007 22:03:00 | s.e.n
Už možu dat tú ruku dúle? Asi sa se mňú nikdo nehlásí? Prdlačky, hlasíja sa šeci, enom řéct sa to bójíja, Aťane piš aj také, budu si dělat poznámky včílec já.
18.05.2007 13:06:00 | stryc
Duchové jsou myslím občas pro povídky dobré koření. Též jsem je zamontovala do jedné povídky - Strašidelný dům. Vždyť zemřelí lidé žijí v našich myšlenkách dál... A to se svými dobrými i špatnými vlastnostmi.
________
Vzápětí se venku zablesklo, zahřmělo, a současně se ozvala strašná rána na dřevěnou stěnu pokoje. „Tady je máš,“ pokývala hlavou babička. „Ale neboj se. Mají jiné starosti než tebe.“ Zločinci, lupiči,“ ozvalo se zlostné stařecké huhlání. „Ukradli mi rum. Nic starému člověku nenechají.“ A zas stěnu místnosti roztřáslo zuřivé bouchání. „Stará, dojdi mi do sklepa pro rum!“ „Mám návštěvu, dojdi si sám,“ okřikla ho rázně babička. Hlas vedle láteřil, pak se ozvaly šátravé kroky po chodbě kolem dveří a konečně scházely dolů do sklepa. „Vidíš ho ten býval námořní kapitán. A teď už chce jenom rum. Strašidlo jedno strašidlácký,“ ulevila si.
18.05.2007 10:48:00 | Juhunka
Kurńa, sem sa začetl a už zas pauza, tož nic. Dík idu neco dělat. Aťane měj sa a piš, dojdu.
18.05.2007 09:33:00 | stryc
Měl jsem tolik úkolú a zas tu enom sedím, žena ně roztrhne, budeš ňa slopovat Aťane.
18.05.2007 09:29:00 | stryc
Vidíte, pane Jeřábek, takto vypadá tolerance v krystalické podobě. Na to nepotřebuju ani ten váš blbej mikroskop!
18.05.2007 09:09:00 | Aťan
Tolerantní lidičky? Strach o Juditu?
Já Ti dám strach o Juditku, "Koukolíku", Ty jeden drzoune drzá nejapně japně vtipná!!! Vŕŕŕŕŕŕŕŕ....!!!
Celou noc přemýšlím, co Ti na Tvou japnost odseknout a nic mě nenapadlo, což mě rozčílilo o to víc! :-)))
Uznávám - vedeš na body, Ty syčáku!
:-DDD
18.05.2007 08:31:00 | Judita
(pokrač. Bíša) Větší strach jsem měl o Juditu ve druhém díle. Zatím mám kliku na tolerantní lidičky... (chudák pan Jeřábek, ten ode mne zkusí. Tomu se tady nebudu omlouvat - nemá internet. My se spolu jen tak kočkujem...)
18.05.2007 08:11:00 | Aťan
... u nás jsou psi jen registrovaní...skoro jako zdravotní sestry...jen nemusejí sbírat na seminářích body... ty sbírají sestry a navíc musí sbírat i bobky po psech :-) pokud s nim jdou ven... naši radní odhlasovali, že za psy platit nemusíme... jen pokuty :-)
Náš je kriminálník...už byl jednou zavřenej v kotci na městské policii--- jsme se báli, kde je a oni ho zavřeli! Zdrhnul a v životě niky nikoho nesežral a vždycky se vrátil...asi když si ,,užil" jenže zavřenej nemohl...bylo to na Novej rok...byl zblblej ze Silvestra...
Jo, klidně udělej z Bohouše strašidlo... a mohl by se jmenovat Franta :-)
17.05.2007 22:18:00 | no
Marsé, ještě jednou mi napíšeš, že ti tam chybí Bohouš, tak tam Bohouše vrazím jako strašidlo... K tématu stáří versus mládí se mi už nechce vracet. Nanejvýš okrajově... Jestli mě budeš zlobit, zdražím vám psí poplatky!
17.05.2007 18:09:00 | Aťan
Já nevím, jestli ti nenadržuju... pořád mi tam něco chybí...asi ten Bohouš :-(
Doufám, že to strašidlo bude alespoň stát za to :-)
Jestli to bude ruprecht, tak bych se přijela podívat :-)))
17.05.2007 17:24:00 | no
Judito, mám rád pana doktora Františka Koukolíka (specialista na neurodegenerativní choroby mozku). On vše vysvětluje biochemickýma procesama v mozku. Ale já jsem kdysi dávno narazil na zajímavou teorii. Fór je v tom, že degenerativní procesy (možná...?) naruší OCHRANNÝ ŠTÍT mozku. Zdravý mozek NESMÍ propouštět ani hlasy, ani obrazové vjemy z jiného světa. Rozmluvy s duchama není nic příjemného. To je věc, která vyděsí. Štít mozku narušují nejen drogy, ale - kdo je přecitlivělý jako moje matka - třeba i pitomej prášek na spaní...
17.05.2007 14:56:00 | Aťan
Teď jsem napjatá jak struna - mazej psát, člověka namlsáš a pak se vymlouváš!!! Až Tě soused Jeřábek lépe pozná, vilu prodá a prchne v dál!!! :-)))
Ne - teď vážně, Aťane. Zamotals do toho duchy a na ty já věřím. A zvědavostí nebudu spát! :-(
17.05.2007 14:02:00 | Judita
Milá Lorraine - zcela správně. Anebo delší termín. Jsou totiž chvíle, kdy za sebe neručím...
17.05.2007 11:21:00 | Aťan
Po té poznámce na konci si říkám, že týden je někdy sakra dlouhý :-)), ale to "možná" však dává naději i na kratší termín, nebo ne?
:o)))
17.05.2007 10:45:00 | Lorraine