Renovace duše 10
Renovace duše 10
Anotace: Můj život na pokračování... Dcery budou mít dřív prázdniny, školu i Vánoce. Ať popojedem...
Sbírka: Renovace duše
„Člověče, tady to vypadá, jako na statku před sto lety. Tu ovci jsme ženským měli rozmluvit,“ povídá Pavel zamyšleně.
„Víš sám, že to nebylo v lidských silách.“
„Nelži. Vždyť ses ani nepokusil.“
„Tak se, Pavle, nezlob. Já Ivě fandím a Janu to taky chytlo. Udržujme tu vzácnost, že si ženský rozuměj.“
„Podívej, jak jim to jde. Hotový rolnice. Jen aby jim to vydrželo,“ mrkne na mě Pavel.
„Co tam vykecáváte,“ volá na nás Iva ze záhonků. „V kůlně se nuděj dvě motyky!“
„A co ten nákup?“ chytám se naděje.
Stále nejsme potravinově nezávislí.
____
Pavel má ateliér už hotový a rozmaloval v něm tři obrazy najednou. Honí termín na výstavu, a tak zedničina zbývá na mně a na Jardovi. Stavíme chlívek pro prasata. Ženské jely někam nakupovat další slepice - Iva to se samozásobováním myslí smrtelně vážně.
„Můj byt ještě není dodělanej, ale prasata mají přednost,“ stěžuje si Jarda.
„Přehlasovali jsme tě. Kdo je užitečnější, tak má přednost,“ volám přes míchačku.
„To je blbost. Vy už přece bydlíte.“
„Nemudruj a přidej cement. Jeřábek říkal, že to moc šidíme.“
Jarda lopatou přihazuje cement a z míchačky vystříkl řídký beton. Má ho ve vlasech i na brýlích.
„Kouřová přestávka z důvodu mé sleposti.“
„Já nekouřím.“
„Protože žádný cigarety nemáš. Na, vem si, lakoto...“ a svádí mě ke hříchu. Podlehl jsem. Sedáme si do trávy a opíráme se o budoucí chlívek. Koukáme na mraky jako v nějakým ruským filmu.
„Měls´ pravdu, Honzo.“
„To rád slyším, ale nevím o čem je řeč.“
„Dvanáctýho mám první rozvodové stání. Doufám, že nás rozvedou hned. Je lepší zklidnit situaci - v tom máš pravdu.“
„Jardo, co to bylo za ženskou, se kterou jsi v Seníku tancoval?“
„Tvoje žena.“
„Vole. Tu znám. Mluvím o té plnoštíhlé brunetě.“
„Jeřábkova dcera.“
„Nekecej, já ani nevím, že má Jeřábek děti,“ začíná mě to zajímat. „Je vdaná?“
„Není to náhodou slabomyslnej rozhovor?“
„Je.“
Chvíli jsme mlčeli.
„Je rozvedená, bydlí v Přelouči a má pětiletýho kluka,“ povídá rozvážně Jarda.
Zase byla delší pauza.
„To se mě, ty bejku, ani nezeptáš, jestli se mi líbí?“
„Líbí se ti?“
„Co ti je potom.“
„Tak jdeme na ten chlívek.“ Ztěžka se zvedáme.
____
Nechávám se obskakovat mojí matkou (babičkou) na chatě v Seníku. Lívance, kafíčko... všechno jak má být. Dcerky běhaj s kamarádkama v blízkém lesíku.
„Babi, můžu se tě na něco zeptat?“
„Když to nebude hloupost...“
„Bereš i tady na chatě prášky na spaní?“ ptám se.
„Někdy jo.“
„A ještě za tebou chodí? Víš kdo...“
Babička má totiž v noci zajímavé vidiny. Začalo to rok po smrti mého táty. Zvykla si v Hradci spát v kuchyni na gauči, aby ji nerušil hluk z ulice. Protože má potíže se spaním, bere nějaké silnější prášky.
Jednou se uprostřed noci probudila a za stolem seděl neznámý muž. Všude byla tma. Jen kolem jeho postavy, jako nějaká aura, se mihotalo rozptýlené světlo. Moje matka hrůzou vykřikla... Křičela ať jde pryč. On ještě pár vteřin mlčky seděl a v očích prý měl smutek... – obraz se pomalu rozplynul. Do rána se pak moje matka bála usnout. Od té doby měla víc podobných zážitků a pokaždé to byla jiná bytost. Jedno ale měly tyto bytosti společné: mlčky seděly nebo se ve stoje mírně vznášely. Když ale viděly, že se jich moje matka bojí, beze slova se smutně vytratily. Matka se za tyto vidiny styděla a mně se svěřila až nedávno.
„Honzo, já už ty prášky asi brát nebudu. Měla jsem dlouho klid... žádní duchové. Včera jsem to riskla a jeden prášek jsem si o půlnoci vzala. A zase se to stalo...“
„Byla to ženská, nebo chlap, babi?“
„Honzíku... byl to Ruda Páleníček...“
(Pokračování příště)
Komentáře (26)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Zatím tvé dialogy opakovaně čtu. Pak je začnu studovat a jednou je snad budu i psát, doufám. Nebudu tě Aťane chválit. Toho chvalozpěvu už tu bylo víc než dost a já ti chci jenom říct. Závidím ti tvůj talent. Nechceš mě vzít do učení?
01.06.2007 22:50:00 | Verule
Óóó...Odpovím otázkou: Můžeš mi prozradit kolik si jich četla?
Já poměrně hodně.
28.05.2007 09:19:00 | Judita
:-DDD Hm, třak tos mi pomoh!!!
První část by korespondovala s tím, co sama činím a dál?!
Dál mně z toho vyleze jakési blábolení a Tobě - důvěryhodný dialog... :-((
Holt - kdo umí - umí...
Kdo neumí - začne opisovat u Aťana... :-D
28.05.2007 09:07:00 | Judita
Tak dobře, ukecali jste mě - prozradím vám, jak píšu dialogy. Nadělám si hromadu poznámek, které pak nemůžu najít. Když je konečně najdu, tak je nemůžu srovnat, jak jdou za sebou. Když je konečně srovnám, teprve pak píšu na počítači. Udělám si kontrolní výtisk - přečtu - a házím do koše...
28.05.2007 08:43:00 | Aťan
Nebudu sa rozkecávat, idu na další díl, už sa těším dy bude zabijačka.
Promiň Judy, tady je to víc jak národní svátek. Teda po pálení slivovice.
Už idu, číst...
28.05.2007 08:36:00 | stryc
Jo, dialogy!!!
Také je Aťanovi tiše závidím...jak mu znějí přirozeně...co já se jen s těmi svými namorduju...stejně jsou škrobené...
Kdosi Ti tu položil otázku...Tys na ni odpověděl. Leč já k tomu dodám: Dotyčný se ptá správně, neboť Ty máš, Aťane, vyloženě talent na scénáře - vždyť ty jsou založené právě na dialozích, a v tom jsi mistr nad mistry...to myslím naprosto upřímně!
28.05.2007 08:32:00 | Judita
Jo, musím se přidak k Siorakovi... Nemáš na ty dialogy nějaké zobecnění? To mi taky moc nejde... a tak se učím od Tebe...
28.05.2007 07:23:00 | Daniel S.
Jarko nezlob se, ale se mnou se asi zbytečně zdržuješ. Tady to už lepší nebude. To ti můžu slíbit. Ale ještě k tvé otázce... poslední... Rekonstrukce je přestavba do původního stavu. Takže správně je Renovace - obnova do nového stavu...
27.05.2007 22:21:00 | Aťan
Jsem utahaná z práce...bylo to tam dnes šííílený... se mi nechce psát koment...ale stovku ti dám...čaves :-)
... jo a ruprechta nech na pokoji...už hledal cestu do Hradce... prej tě chce vidět :-))) no třeba si to rozmyslí, když ho chceš oblizovat :-p
Hele roboti tu mají šifru..HKC...je to celý nějaký podezřelý...
27.05.2007 20:33:00 | no
Víš, jak vidím, že tam je moc rozhovorů a míň takových myšlenkových úvah tak se bojím hned, že se tam víc kecá než děje ale ještě jsem to nedočetla, tak tyhle moje řádky budou asi na nic...
27.05.2007 16:12:00 | Jarky
Lorraine, přestaň se, prosím, bát politiky. Nebo si ti šaškové nahoře s námi budou dělat furt co chtěj! A ještě dalších tisíc let...
27.05.2007 16:06:00 | Aťan
Před chvilkou jsem se vrátil od babičky, podíval se na komentáře (ruprecht má u mě velkou pusu - neboj, jsem heterosexuál)... ale o tom teď nechci mluvit. Babičce jsem dal přečíst pracovní verzi Renovace až do 20. dílu. Ať na místě zkamením - její "duchařina" sedí na sto procent, pod to se klidně podepíšu. Jistě - používám v některých místech příběhu fikce, abych to trochu rozhejbal. Ale babičiny vidiny seděj jak pr... na hrnci. Ještě jsme to před chvílí dolaďovali, aby i babička byla spokojená. Nechce vypadat jako lhářka. Co viděla - to tam JE.
27.05.2007 15:58:00 | Aťan
Komentář píši až nyní, nebral mi ho server. Omlouvám se
za něj...Chtěl jsem psát o ovečce, bylo by to o Judy...
Atku neříkal jsi babičce o mě, Ty jsi také ukecaný...
Že bych ta mlčící neznámá osoba byl já, zakletá v nejkrutějším trestu...
27.05.2007 14:48:00 | Bíša
1.Siorakovy domněnky se ubírají mým směrem...
2.Tak Vy jste si pořídili do chlívečku mou příbuznou?!
To jako na vlnu? :-D Nebo namísto sekačky na spásání travičky? Jen mi neříkej, že se posléze těšíte na grilování jejích potomků!!! To bych Tě kvůlivá příbuzenské soudržnosti musela přestat číst!!! :-DDD
3.Při líčení babiččiných vidin jsem měla husí kůži a do mého celého JÁ se zahryzával mráz...
Víš, před léty jsem se nastěhovala do chalupy, která ač se nacházela uprostřed Prahy, byla na samotě u lesa. Na první pohled paráda!!! Na druhý pohled - pejskaři, chodící kol nás se svými miláčky do lesa, vysílali podivná varování - cosi v tom smyslu, že to stavení je prokleté. Docela jsme se s manželem nasmáli...
Pak nám bývalý majitel sdělil, že v té a té místnosti, támhle na tom místě, se ve dvaapadesátém roce oběsil jeho starší bratr.
No, byla to sice smutná historka, ale nijak zvlášt se nás nedotkla...Jen tak obyčejně - lidsky, ale ve smyslu strachu z obydlí, tak to rozhodně nikoli.
Po několika letech mně sedí v obýváku návštěva, člověk který se zabývá psychotronikou apod., a pojednou strne a ukazuje na místo u stropu a s vytřeštěnýma očima koktá: "Paní F., promiňte, ale támhle v rohu visí oprátka..."
S dnešním odstupem - a mysli si co chceš - vím, že ten byt a barák opravdu je prokletý... Celé je to na delší povídání, leč to sem nepatří.
27.05.2007 12:36:00 | Judita
Nechci v Renovaci s politikou už moc zaclánět, ale jednu historku dám alespoň do komentářů. (Trochu navazuje na komentáře v devítce.) Když mě estébáci s neskrývanou chutí zastrašovali, měl jsem k nim taky dotaz: "Proč jste zavřeli Havla? Říct pravdu je protistátní činnost jen v totalitním režimu..." Oni mi odpověděli otázkou: "S kým spolupracujete? Chceme jména a adresy!" Chápete to?! Oni vůbec nezaregistrovali, že se je na něco ptám! Mám prosbu - víc si vzájemně naslouchejme. Fakt to stojí za to. Alespoň já tomu ještě věřím.
27.05.2007 12:06:00 | Aťan
Odstupy již nejsou týdenní, na konci neděsí mě snad, politika už není aktuální, zas mám na pokračování hlad.
A kdo je ten duch, dočkám se snad :-)
Hezku neděli ;-)
27.05.2007 10:29:00 | Lorraine