konec

Přišla sem domů, sedla sem si na postel a koukala sem do té husté tmy, která pohlcovala můj malý pokoj. Jen sem tak nepřítomně koukala a cítila sem se stejně jako ta prázdná láhev od vody u mé postele. Jen sem si tak seděla. V duši, srdci i mysli bylo najednou prázdno, stejně tak jako kdyby někdo zmáčknul tlačítko DELETE.
Vždyť ještě před 9 hodinami tomu tak nebylo.
Chystala jsem se na BEACH PARTY, kde sem měla sraz s mým přítelem. Děsně moc jsem se na něj těšila. Neviděli jsme se 4 dny a obou nám to připadalo jako docela dlouhá doba. Když mi včera volal a já slyšela ten jeho úžasný hlas, bylo mi hned veseleji. Plánovali jsme společně naše kostými na dnešní akci.
V 19.00 pro mě přijel kamarád a místo aby mě odvezl rovnou na party, jeli sme ještě pro další kamarády a nakonec sme ještě čekali na nádraží na poslední opozdilce. Na akci sme dorazili o dvě hodiny později. Přítel seděl sklesle na baru a popíjel s kamarády. Skoro s nikým se nebavil a mě přehlížel. Šla jsem za ním a snažila sem se s ním konverzovat, ale on nereagoval. Zkusila sem to ještě párkrát, nakonec sem to vzdala a pousmála sem se nad mužskou ješitností.
Přítel se opil a převlekl se do oblečku. Dělal nezkutečný binec a konečně se uráčil přijít za mnou. Já už byla také veselejší z těch všech drinků, takže šly zábrany stranou a my se začali vášnivě líbat uprostřed parketu. Vše bylo skvělé, ale jen do té doby než přijela přítelova bývalá. Hned k ní šel a strávil s ní zbytek večera. To by mi ani tak nevadilo, kdyby s ní celou dobu neflirtoval a tak nenápadně se jí nedotýkal. Najednou jako bych přestala existovat. Byla jsem vzduch. Po chvilce přihlížení k jeho tokání jsem se rozhodla, že na tohle prostě nemam a šla jsem si radši lehnout do pokoje.
Když přítel v brzkých ranních hodinách dorazil, lehl si za mnou do postele a začal mě oslovovat bejvalky jménem, už sem to nevydržela! Oblékla jsem se a začala sem si balit věci. Přítel se mě ptal co se stalo? Co udělal špatně? Chtěl vysvětlení. . . Jediné co sem byla schopná mu říct bylo krátké a výstižné slovo: "KONEC"! Sama nevím, kde se ve mě vzalo tolik síly a odvahy abych do té tiché tmy zašeptala to slovo.
On na mě jen smutně koukal a já to nemohla vydržet. Otočila sem se a vyšla sem z toho pokoje, který do dnes nenávidím a radši do něj ani nechodím. Práskla sem za sebou nejen dveřma, ale i celým naším vztahem. . .Já sem to ukončila. To já udělala tlustou čáru za naším vztahem. Tak tohle by mě ani v tom nejdivočejším snu nenapadlo.
Došla jsem k autu, sedla si do něj a po tvářích mi začaly stékat obrovské slzy zklamání. Děsně to bolelo. Milovala sem ho, ale prostě sem to musela udělat. Takový vztah sem nechtěla. Tohle sem si nepřála!
Ani nevím jak sem dojela domů, přes rozmazané oči sem skoro nic neviděla a v hlavě sem měla totální zmatek. Jen vím, že teď sedím na mé posteli, v hlavě mám prázdno a na duši šrám. Proč láska tak nezkutečně bolí??