Jsem v tom až po uši

Pode mnou nic, nade mnou nebe. Docela volnost myslím.
Skočit? Neskočit? Komu by to vadilo kdybych skočil dolů? Já myslím,že by o tom nikdo ani nevěděl.
Nestál bych tady, kdybych se nepohádal se svojí přítelkyní.
Kdyby mě rodiče nepřestali dávat peníze a kdyby mě nevyhodili z práce. Vedl bych docela fajn život, kdyby . . . . .
Nevím proč se na mě všichni vykašlali, ale dovedlo mě to až sem.
Trochu jiný pohyb než který by měl být a jsem dole.
Přítelkyně mi řekla, že už nejsem prý takový, jako dřív. A jaký mám teda podle ní být? Sama mi neporadí, ale kázání, jo to klidně dá.
Trochu jsme se pohádali. Asi jsem jí taky neřekl moc hezkých věcí, ale co! Kdyby to hned neběžela říct mojí mamince, všechno by bylo O.K . Rodiče se do toho vůbec neměli tahat. A když jsem přišel na to svoje nejoblíbenější místo, nechtěli mi dát to, na co jsem se celý večer těšil!Kvůli tomu že nemám peníze! A proč nemám peníze? Protože mě rodiče nezaložili! A proč me nezaložili? Protože jim moje drahá přítelkyně všechno řekla. Dozvěděla se to tak,protože mě jednou viděla no. Ale to přece nic neznamená ne?! Jednou někoho vidět a hned si z toho vzít konec. A práce?Tu už vůbec neřeším.
Stejně by mě vyhodili teď nebo později, tak proč řešit zbytečnosti, když stojím na mostě že jo? Tady bych měl řešit otázku – Jo/Ne? – .
Jen jedno mě pořád hrozně tíží, kde bych teď asi byl, kdybych si tenkrát nedal toho prvního panáka a tolik mi nezachutnal . . . . . . . . . . . . . . . .

Tato povídka je smyšlená . . . za podobnost s některými lidmi se omlouvám!Je to náhoda!