Tetička aneb jak se děly zázraky

„Haničkooo!“
„Anooo?“
„Pojď dolůůů!!“
Pořvávala na mě do pokoje moje roztomilá teta, co přijela na návštěvu.

„Jo, jen co si zajdu na záchod!“ Křikla jsem na ni a hodlala skočit z okna, jen abych si zachránila krk, neb teta má objímací a škrtící reflex v jednom.

„Tak co tam děláš, poď!“
Teta mi už bušila na dveře, nebylo vyhnutí, protože skokem z okna bych si muka tak akorát prodloužila. Tetka byla schopná otevřít okno, chytnout mě v letu, pomuchlovat a zase pustit.

A tak jsem rezignovala.
„Ahoj…?“ Přikrčila jsem se a čekala na smrt. Ale teta ani ťuk, ani lehké „škr škr“.
Asi se jí něco stalo, zavýskla jsem v duchu radostí a hopkala k babičce do přízemí, jelikož tam teta rozložila svoje věci.

Tolik žrádla, tedy pardon, zásob, jsem neviděla už… no prostě od té doby, co u nás byla teta naposledy.

„Dole v mražáku je zmrzka a v ledničce je poleva speciálně na ni, co tvoje teta přivezla, vytáhni prosimtě všechno na stůl, ano?“ Nařídila mi babička a dál drbala s tetkou Karla Gotta.

Všechno jsem udělala, dala propriety na linku a čekala, co babička udělá.
Nic.
Dobrých deset minut se chichotala, a pak si mě konečně všimla.

„Jo vlastně, dej to do třech misek, no však víš, co a jak…“
A dál se věnovala Kájovi G.

Zmrzlinu jsem naplcala do misek a zrovna otevírala polevu v praktickém balení pro rodinu, když se ke mně zezadu zákeřně přiblížila teta.

„Všechno nejlepší, ty naše šestnáctko!“
A následovalo půl hodinové dušení, ani nevím, ve kterém okamžiku mi ta poleva vypadla z ruky.

„Ježiš teto, dyť mi ta čokoláda spadla! Babička bude mít koberec v tahu!“
„Nebude.“ Konstatovala, když nebohou polevu sbírala ze země.
A vážně, na koberci nebyl žádný hnědý flek.

„Vždyť je to tekutý a otevřený, tak to je zázrak.“
„Myslíš?“ Zeptala se mě tetka a obrátila nádobku dnem vzhůru!
„Néééé! Co blbneš?“ Koukala jsem jako zjara na ten úkaz, nedělo se vůbec nic!

Vytrhla jsem jí polevu z ruky a zašťárala hygienicky prstem uvnitř.
Byla tuhá jako mrtvola.

Podívala jsem se podezřívavě na tetu a mrkla, co je na obalu napsáno.

Ze ztuhlé a momentálně nepoužitelné polevy stále sálal chlad a já četla:

NEUCHOVÁVEJTE V CHLADNIČCE NEBO V CHLADNÝCH PROSTORÁCH.
PŘED KAŽDÝM POUŽITÍM DŮKLADNĚ PROTŘEPEJTE!

A tak jsem rezignovala, vzala lžíci, polevu z nádobky vyškrábala a dala na zmrzku.

Působilo to velice hezky, jako malé pilinky.
A jak nám chutnaly!