Ranní nevolnosti

Lenka – Den D
Bože, tolik si přeju, aby to vyšlo. Je mi skoro třicet, mám na rodinu nejvyšší čas.
Petr, můj manžel, mi pokaždé dodá naději, když se na něj podívám.
Vím, že chce dítě taky. Při procházce jsem viděla na lavečce maminku, co kojila miminko. Ta žena měla krásný výraz. A hlavně pyšný.
Pořád na to musím myslet. Závist je věc strašná, ale třeba už brzo. Brzo!

Kristýna – Den D
Dnes mám dvacet osm let. To musím pořádně oslavit. Kamoši mě pozvali do klubu. Je mezi nimi i jeden, co se mi dost líbí. Rodina? Nechci o ní přemýšlet. Pořád si myslím, že mám dost času. Třeba užívat života, ne? K dětem beztak vztah nemám, uslyším někde řvát děcko a naskáčou mi pupínky. Děti prostě až někdy hodně později. Pokud vůbec.

__________

Lenka – První měsíc těhotenství
Jsem šťastná! Šíleně!! Nemůžu pořád uvěřit, že je to už čtyři týdny, kdy mi vyšel těhotenský test pozitivně. Myslela jsem, že se mi srdce rozskočí radostí. A pak mi to potvrdil i můj doktor. Nutila jsem ho, aby mi to stále opakoval. Ten úžasný pocit, že budu mít dítě je neuvěřitelný. Samozřejmě mám strach, abych to nezakřikla, ale nemůžu si pomoct.
Petr taky, jak se to dozvěděl, okamžitě jel za mnou a řádně jsme to oslavili a od té doby mě vykrmuje. Tenhle jiný stav se mi opravdu moc líbí!

Kristýna – První měsíc těhotenství
Nic! Nervozitou mám okousané nehty. Menses mi už řádnou dobu mešká. Nemůžu být přece…? Ne! To prostě nemůže být pravda! Matně si vzpomínám na noční oslavu narozenin. Byla jsem trošku mimo, to jo. Když si k tomu přidám opilýho Marťu.
A ten doktor taky. Jsem na něj naštvaná, jako by za to mohl on. Ale může, to on mi řekl, že jsem v tom. Nikomu to nemůžu prozradit, kruci. Jen snad svojí kamošce Jitce.
Co dál?! Já dítě nechci za žádnou cenu!
Ale potrat… To je přece vražda. Tak jak to řešit? Jak?!

__________

Lenka – Šestý měsíc těhotenství
Připomínám kuličku s rozzářenýma očkama a vyzubeným úsměvem. Každému rozdávám co nejvíc lásky a nijak se nestresuju. Děťátku by to mohlo škodit. Podle mého doktora jde všechno v nejlepším pořádku. Absolvovala jsem už různá vyšetření, ale pohlaví znát nechci. Jsem strašná, ale prostě se chci nechat překvapit.
Díky bohu už mi taky nebývá tak špatně, jako kolem třetího měsíce. To jsem vstala a hned cítila v krku žaludeční šťávy. Ale stojí to za to.
Dokonce i jména už mám. Přemýšlím o nich po nocích, když nemůžu spát.
No, chci se vidět v devátým měsíci. Ale holčička bude Raduška a kluk Marek.
Už aby to bylo, ta záda začínají pěkně bolet…

Kristýna – Šestý měsíc těhotenství
Ve skříni se mi kupí volná trika, kterýma skrývám břicho. Naštěstí vypadám nafouklá jen v těch partiích. Jinak postava celkem ujde. Tvářím se, že mikiny já prostě ráda.
A vypadá to, že si nikdo ničeho nevšímá. V práci se do kontaktu s lidmi moc nedostanu a kamoše jsem omezila úplně.
Sice jsem nejdřív šílela, ale povahu mám jinak docela myslící. Donosím to.
Od čeho jsou kurňa babyboxy, ne? Doktor mi říkal, že bych měla omezit kouření, ale copak to jde? Jsem ve stresu, to bych nepřežila. Stačí mi taky ranní šavlování. Drží se mě to stále a prý to mělo přestat. Jo prd! Těhotenství jedno odporný! Zkazilo mi život.
Ne, Martin mi ho zkazil! Naštěstí o tom děcku nic neví, ani vědět nebude!
Porodím, a pak ho dám pryč.

__________

Lenka – Devátý měsíc, porod
A je to tu! Sedla jsem si na křeslo a najednou to přišlo! Praskla plodová voda. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo křičet nebo svíjet bolestí. Chtělo se mi všechno najednou!
Petr okamžitě nastartoval auto a nepovolenou rychlostí jsme jeli do porodnice.
Nikdy jsem ho neviděla tak vynervovaného. Řídil a vykládal rádoby uklidňující příběhy. Moc jsem ho ale nevnímala. Dojeli jsme na místo a tam si mě hned převzali odborníci. Kontrakce byly strašné…

Kristýna – Devátý měsíc, porod
Ježíši Kriste! Praskla mi plodová voda, rodím! Okamžitě jsem zkontaktovala svou jedinou kamarádku, která o všem věděla, aby pro mě přijela. Do mobilu jsem jí už řvala. Radila mi, jak dýchat, ale já jí poslala do háje. A mnohem dál. Schopnost přemýšlet odešla s kontrakcemi.
V porodnici, kam mě Jitka dovezla, už byl fofr, byla tam nějaká ženská, byla mi celkem podobná. Až na to, že tam byla s manželem a oba se při těch hnusnejch kontrakcích snad usmívali. A já tam řvala a byla schopná někoho roztrhat. Aaaaaaaaaaaaa!!!!

__________

Lenka – Týden po narození dcery
Prohlížím si ručičky svojí holčičky. Je dokonalá, nemůžu uvěřit, že něco tak krásného ještě před devíti měsíci neexistovalo. Raduška se na mě zakření. Dnes spolu jdeme poprvé ven na procházku. Kočárek už je připravený, zářící novotou.
Petr se vytáhl, je na nás pyšný a je to vidět v každém jeho pohybu a gestu.
Jsme tři šťastní v chalupě.
Zatím tři…

Kristýna – Týden po narození dcery
Dívám se jí do očí a strašně mě mrzí, že tohle malé stvoření má takovou krkavčí matku.
Balím jí věci do tašky. Dnes večer to udělám. Našla jsem nejbližší babybox a tam ji hodlám dát. Chudák holka bude mít v dospělosti s takovou strach z uzavřených prostor.
Promiň maličká, ale měla si se narodit někomu jinému. Se mnou by si šťastná nebyla.
Já děti mít nikdy nechci.
Nikdy…