Bez názvu II

Bez názvu

Tak to asi neprojde, řádí tady cenzor a ten ji nemá rád.
Já jo, proto se o ní zmiňuji.
Vím, mohlo by to leckoho pohoršit ale i naladit..
Již při její výchově je jasné jak si máme počínat.
Je nutno ji všemožně rozmazlovat.
Ozve li se nutkání nač ji trápit odříkáním.
Občas ji někdo oseje.
Někdy je nutno i sklidit zaseté.
Je hezká , nemá jméno.

Zem
Gama nůž to odstranil. Stejně jsem tam skončil. A ona na mě. Není tak těžká jak jsem myslel. Teda alespoň zatím. Ležím si v sametu. Je červený a já zelený. Po těle mám různé skvrny. Mám tu prima společnost. Toho bych se nenadál. Hodně věcí mne tu popichuje a některé i propichují. Jsou tu i tací, jenž si mne chtějí odnést k sobě domů. První dny co tu jsem, vzdoruji, ale nyní tomu již tak není. Alespoň poznám jiné kraje a jak se říká jiný kraj jiný mrav. Nějaký červ vláčí moje oko ke svým dětem. Vidím jak se z tohoto setkání radují.
Nejsem na tom jinak. Posloužím dobré věci a tak tomu má být. Většina mne už dávno zmizela jen to co chrastí zůstalo. Rakev není a tak jsem zůstal její oporou. Již nejsem středem zájmu jak tomu bývalo. Jednoho dne z rána kdosi s mými kostmi šramotí. Je to divný pán, prý archeolog.
Co ten tady hledá. Věnuje se mi jako nikdo v životě. Ometá ze mne prach kosti bělí a uspořádává tak jak si je představuje. Bere moje míry to jako krejčí. Dává mne na desku a upravuje můj vzhled. Nevidím se. Jsem v muzeu. Davy lidí míří ke mně já je slyším jen mluvit nemohu. Chodí sem i lovci trofejí. Někdo si jen šáhne to jiný se snaží kus si vzít.
Hlídají mne tu naštěstí více jak manželka. Tak jsem zatím celý. Jsem na sebe pyšný.
Komu se to přihodí.