Nezapomenutelnost-4.část

Naše prohlídka pomalu končí, procházíme mým oblíbeným parkem v centru města. S nadšením mu popisuji jaké to je, přijít do parku, v létěpotkat známé, prokecat celé odpoledne, pít houbu
„Houbu?“
„Víno s kolou.“ Brouzdáme se spadaným listím, potkáme pár pupkáčů. Známe se od pohledu, tak je pozdravím kývnutím hlavy. Na Eiccu tím docela zapůsobím. Po chvíli se trochu ošije.
„Uhm, kdybych si mohl vybrat, šel bych teď do nějaký hospody.“
„Já vím, vždyť tam jdeme.“ Nechá se dovést až do nechvalně známé a po setmění i dost nebezpečné ulice. Nedůvěřivě si prohlédne vchod do Parlamentu a zarazí se. Čapnu ho za zápěstí.
„Neboj, jsi tu přece se mnou
Asi to byla trochu nerozvážnost, vzít ho do pajzlu, kam chodí všichni plzeňský metalistiale tohle místo prostě musí poznat. Je tam šero. Automaticky si sundá sluneční brýle i čepici. Jako vždy se všichni po nově příchozích otočí, takže ho rychle dostrkám k mému oblíbenému stolu, úplně vzadu. Tam nás nebude moc vidět.
„Nias!“
„Ahoj Koli! Tebe už sem taky neviděla…“ –Čau Kájo, Láďo, Romane…Honzo…-
Jako nejnebezpečnější se nakonec ukáže Láďa.
„Co to tu máš za chlapce?“
„Mno, to je kámoš…“ a než ho stačím zastavit, seskočí ze židle aby se seznámil. Když chceme odejít, trvá půl hodiny, než nás nechají jít.
„Promiň, vůbec mě nenapadlo, že tě poznají.“
„Blázníš? Bylo to skvělý, moc děkuju…rád sem je poznal!“

„Jdeme zpět opět skrz park, je asi třičtvrtě na čtyři. Konverzujeme o mé škole, o tom, co budu dělat po maturitě, čím bych chtěla být.
„Už dlouho chci být modní návrhářkou. Ráda bych zkusila vypracovat nějakou kolekci třeba pro kapelu, nebo taneční skupinu…chci dělat lidi zajímavějšími.“ Ani si nevšimnu, že Eicca zpomalil a zamyšleně mě pozoruje.
„…mít možnost někam odjet…“ asi jsem přece jenom lehce přiopilá, když mu to tak vyprávím. Slyším za sebou rychlé kroky, poplašeně sebou trhnu, když mě prudce chytí za paži a skoro bolestivě mě svírá krásnými, dlouhými prsty. Vleče mě k lavičce.
„Počkej chvilku.“vytahuje mobil. Pobaveně vyslechnu rychlý hovor ve finštině.

„V kolik musíte odjet?“
„Odjíždíme v devět hodin večer. Můžeš…