Nezapomenutelnost-5.část

…jet s námi.“ Řekl, jakoby mimochodem.
„Jo, to kdybych mohla…“
„No právě, že můžeš.“ Přikývl znovu. „Potřebujeme stylistku, uvažovali jsme o navržení kolekce oblečení, něco Nového, výstředního…“
„Nemáte ve Finsku návrháře?“
„Má to být hlavně tím, že to nebude typicky finské.“
Mlčím. Kopu před sebou malý kamínek. Potichu ujdeme pár kroků.
„Měla bych už jít.“ Vyhrknu aniž bych se na něj podívala. Tímhle ho zjevně dost vytočím, protože mě chytí za ramena a otočí k sobě. Divím se, že se mnou netřese. Soudě dle jeho výrazu by mě to vůbec nepřekvapilo.
„Myslím to vážně!“ vykřikne, nemůžu odtrhnout oči od těch jeho, ocelově modrých. „Pojeď s náma. Zatím je to na rok, pak uvidíš, jestli tam chceš zůstat. Všechno platíme my. Byt, auto…co budeš chtít. Právě jsem tě vybral a ty nechceš?“
„Nechci jet sama.“
„Vezmi si sebou nejbližšího člověka.“ Pokrčí rameny jednodušše.
Teď vytahuji mobil já. Pro Eiccu je zjevně taky moc zábavné poslouchat hovor v češtině.
„…oki, za dvě a půl hodiny jsem u tebe.“
„Takže, kdo s tebou jede?“ Hrdě mu odpovím, že má girlfriend. Překvapeně zvedne obočí, ale nic nenamítá. -Budu se muset rozběhnout.- uvědomím si. Je krátce po čtvrté hodině a já jen tak tak stihnu bus domů. Je pátek odpoledne a zbytek mé rodinky odjel na víkend pryč. Až to zjistí, bude již pozdě.
„Budu doufat, že s námi pojedete.“ Pořád mi moc nevěří. Krátce ho políbím na tvář a rozběhnu se po ulici pryč.
Doma mě pohltí panika.-co dřív? Nejspíš začnu od oblečení. –Boty, šátky, doplňky, rukavice, čepici, kosmetiku…- Knížky!-
Bez ladu a skladu házím oblíbené věci do tašek. A taky nabíječky, RWčka s hudbou, skicáky, sešity, pastelky tužky…Ač nerada, potřebuji sebou nějaké peníze. Vezmu si 3000.- a umíním si, že je našim co nejdříve vrátím.
Už mi zbývá udělat jen poslední věc.Musím sednout ke stolu a napsat dopis. Cítím slzy, které se co nevidět přehoupnou přes spodní hradbu řas a rozutečou se po tváři.

-Milá maminko, promiň mi to prosím.Vím, že jsem Vám měla aspoň zavolat. Ale předem vím, že byste mi to nedovolili. Jenže takovou šanci bych už nemusela nikdy dostat. Nezlobte se na mě.
Dneska jsem nebyla ve škole. Pamatuješ, jak jsem ti ukazovala toho blonďatého kluka z Apocalypticy? Potřeboval průvodkyni, takže jsem mu dnes ukazovala Plzeň. A teď s nimi odjíždím do Finska. Nabídli mi práci. Budu tam minimálně rok. Neboj, postarají se o mě. Jede se mnou Lucie.Půjčila jsem si nějaké peníze, hned jak to půjde vrátím vám je. Kristian nechám stát v podzemních garážích Iwestu.
Nezkoušejte mi volat, mobil nechám v autě, ozvu se vám sama.
Mám Vás ráda, Míša.