Jak Věra k Cecílii přišla

Když dáváme dítěti jméno, vkládáme mu s ním do kolébky v lásce zabalený a něhou převázaný dar. Všechny povahové vlastnosti a energetickou barevnost slova, které má dál ovlivňovat jeho život. Lidé, mající stejné jméno, jsou spojeni určitou podobností, jako třeba ti, co se narodili ve stejném znamení horoskopu. A tak si člověk jde se svým jménem tou svou cestou, pokud ho nenapadne se začít měnit. Někdy se totiž stává, že v rámci duchovního vývoje najdeme i jinou cestu, než tu, která nám byla vytýčená, minutou našeho narození naprogramovaná. A pak se mohou dít zajímavé věci i s lidským jménem. Někdo ho ztratí (paní je oslovována "paní Nováková", "mamko", "mami" a "Maruško" jí neřekl manžel od té doby, co se jí narodil syn), někomu je do dlaní vloženo další jméno, třeba jako přezdívka.

Krátce před mými dvacátými narozeninami jsem se těžko loučila s pocitem, že už mi nebude -náct, ale jen -cet a -sát. Kamarádi si ze mě dělali legraci: "No tak už ti bude -cet, bude z tebe Cecilka, co naděláš." A začali mi tak občas říkat. Neuměla jsem tenkrát dar nového jména použít, tak jsem si ho schovala do pomyslné kapsičky. Roky přibývaly, kamarádi se občas zeptali, jestli už čaruju, abych omládla a bylo mi znovu -náct, ale jméno Cecilka zůstávalo schované.

Přišla doba, kdy jsem chtěla zkusit podnikat. Věděla jsem, že by to mělo být něco pro lidi, něco, čím bych jim chtěla dodat špetku zdraví, špetku...ano, koření!! A tak začal vznikat malý krámek s kořením. Jak se bude jmenovat? Neváhala jsem ani chvilku. Stačilo jen sáhnout do kapsičky a jméno pověsit nahoru nad obchůdek: "U Cecilky".

Čas znovu pracoval, jak umí, krámeček s kořením jsem musela zavřít a začala se věnovat učení o bylinkách, vaření s přísadami rozličných květů a hlavně studovat vliv toho všeho na lidské zdraví. Tak se ve mně začala rodit hra na pomyslnou ježibabu. Samozřejmě byla vždy provázena jménem Cecílie. A protože žádná ježibaba nemůže míchat svůj lektvar bez zaříkání, je třeba poskládat slova pro posílení účinku. Nejlépe ve verších, aby ta síla měla správné "grády". Nastala vhodná chvíle pro skládání básenek. Jen tak, pro člověčí usmívání u bucláku bylinkového čaje.

Dnes je pro mne jméno Cecílie opravdu vzácným darem. Přineslo mi svět plný vůní, otevřelo cestu, která vede kolem lesního potůčku a kapradí a... třeba jednou těch 111 let oslavím, vždyť co je to za věk, na jednu ježibabu!!