Divadelní hra - ŠVÁB NA MOZKU

OSOBY A OBSAZENÍ:

Děda Hadraba (82 let) - starší dvojník Vlastimila Brodského
krásná vnučka Zdenička (28 let) - Eva Šikovná
Honza (30 let, manžel vnučky) - Pavel Liška
kamarádi dědka:
Václav (geolog a klimatolog, 45 let) - Václav Vydra
Vojta (entomolog a filozof, 40 let) - Jaroslav Dušek
krásná servírka Boženka - paní učitelová
ohyzdná sousedka baba Hanousková - Zdenek Srstka

OBRAZ 1.

Půdní byt ve starém činžáku. Šedovlasý, vousatý, 82letý čiperný stařec na invalidním vozíku je obklopen knihami. Na stole vesele skotačí šváb. Možná dva. Stařec bere do ruky tlustou knihu s názvem "Přežijí rok 2000?" a snaží se tímto svazkem švába umlátit. Možná oba.

Děda: "Buddhisti by mě nepochválili." (Brumlá si pod vousy.)
V zámku zarachotí klíč, otevřou se dveře, vchází vnučka s nákupem. (Vnučku musí hrát Evička Šikovná, protože má fyzické předpoklady. Na kostýmu šetřit s látkou, ať udržíme divákovu pozornost!)
Vnučka: "Ahoj dědo." (Rozhrne pavučiny a postaví nákup na židli.)
Děda: "Ahoj Zdeničko. To jsi hodná - nakoupil bych si sám, ale nejezdí výtah." (Děda štrachá v nákupní tašce, cosi hledá.)
Vnučka: "Rum jim došel, dědo. V celém supermarketu nebyla ani kapka."
Děda: (Ve tváři má smutný, až zoufalý výraz.) "To nevadí. Udělám si buchtičky se šódó bez rumu. ...Ani vodku neměli?"
Vnučka: "Vodku do šódó?"
Děda: "No jo, to je blbost." (Drbe se ve vousech.)
Vnučka: "Na baráku máte ceduli, že k vám přijdou deratizátoři na šváby. Vystříkají vám stoupačky. Já ti tu raději uklidím, kdyby toho chtěli vystříkat víc."
Děda: "Zadrž! Ať tě ani nenapadne! Minule jsi mi knihu o kvazarech uklidila mezi pohádky."
Vnučka: "Astronomie nebo pohádky, to máš dědo jedno." (Vnučka bere štětku-prachovku a smýčí pavučiny. Když je zády k hledišti, předkloní se. Když je hrudí k hledišti, předkloní se také. Náročného diváka musíme zaujmout.)
Děda: "Omyl. Kvasary nejsou pohádka, ale realita. V trapné iluzi a pohádce žijí jen lidi. Alespoň většina. V pohádce s blbým koncem."
Vnučka: "Zase máš rejpavou? Po rumovým šódó by se to zlepšilo?"
Děda: "Šódó se musí umět dávkovat. Viděla jsi mě někdy vožralýho?"
Vnučka: (Usilovně přemýšlí.) "Ne." (Na kraji jeviště si upravuje podvazky.)
Děda: "Vidíš! S realitou a pohádkama to je nemlich to samý, jako s rumem. Musí se to UMĚT dávkovat!"
Vnučka. "Víš co?" (Jde k oknu.) "Musí se tu hlavně vyvětrat." (Otevírá okno.) Máš tu nádherný výhled, můžeš pozorovat hemžení na ulici. Je dávno po Vánocích, ale lidi pořád běhají jako splašení." (Rozkročena se vykloní z okna.)
Děda: "Tihle dva švábi tu taky běhají jako splašení." (Ukazuje na podlahu.) "Zítra je zabije deratizér. Jestli si lidi nedají pozor, taky na ně přijde deratizér. Je to jen otázka času. Vesmírný a klimatický deratizér." (Sýpavě se rozesměje, pak zvážní a nakonec mávne rukou.)
Vnučka: "Ten rum jsem ti měla raději koupit. Není s tebou žádná sranda. Musím už jít." (Dá dědovi štípanou pusu a odchází levými dveřmi. POZOR - pravé dveře jsou jen namalované.)
Zvukař: Pustit zvuk výtahu.
Děda: "A hele, výtah už zase jezdí."
Ohyzdná sousedka baba Hanousková: (Zabuší zvenčí na dveře a řve:) "Pane Hadraba, vejtah už zase jezdí!"
Děda: "Děkuju, paní Hanousková."
Hanousková: "Abyste zase neječel, že jsem vám to neřekla."
Děda: (Už jí neodpoví. Jede na vozíku k otevřenému oknu, zamává Zdeničce a chvíli se dívá dolů.) "Pojedu se taky hemžit. Knihy jsou dobrá věc, ale já potřebuju živý lidi, abych si dobil baterky." (Zavírá okno, bere si batoh na klín.) "Chci lidi a přísadu do šódó - JEDÉÉÉM!" (Jede ke dveřím. Stmívačka. Na scéně je tma. Opona. V sále rozsvítit. Přestavba kulis.)

V hospodě U Aťana se využije krátké přestávky - roznáší se pivo a čerstvá tlačenka s cibulí.

(Pokračování)