Dým

Zase mě přesvědčil... Proč mu vždycky podlehnu?
Markéta čekala na zastávce autobusu a přemýšlela, jak to, že jí Eric vždycky přesvědčí a ona za ním běhá jako pes...
Dívala se kolem... byla tu příliš brzo, ještě si na něj pěknou chvíli počká....
Najednou spatřila dívku, vypadala jako punkerka, drsnačka, ale Markéta jaksi poznala, že taková není,jenom hloupá póza... Dívka v ruce držela cigaretu.
Markétě připadala k smíchu, ale pak si uvědomila, jestli takto nepůsobí i ona na ostatní...
Dívka si nejspíš všimla, že ji pozoruje a podívala se na ni s výrazem: "Jsem drsná, rozumíš?"
To už Markéta nevydržela a usmála se. Jak může být někdo tak naivní? I když.. já jsem taky naivní, když si myslím, že mě má Eric rád...
Ani nevěděla proč, ale pohled ji spadl na cigaretu v dívčiné ruce... Napadlo ji, proč vlastně lidé kouří...
Jistě, i ona to párkrát zkusila, ale vždyt to není nic tak super...
To si snad všichni myslí, že když kouří jsou kdoví jací machři? Nechápala...

Přijela tramvaj a dívka nastoupila, cigaretu hodila na koleje. Ozval se zvonek, tramvaj zavřela dveře a odjela i s dívkou drsnačkou... Ale cigareta zůstala, dál z ní vycházel dým...
Najednou Markétu napadlo, že lidé kouří, protože si myslí, že jejich problém odpluje spolu s dýmem...
Taková blbost!!! I když...
Najednou jako by měla chut přijít ke kolejím, vzít cigaretu a nechat své trápení odletět... pryč... úplně jinam..

Pročtu vlastně na Erica čeká? Proč se na něj vůbec váže?
Vždyt je svobodná.. mladá.. krásná... nemusí být něčí pes!!
Zvedla se z lavičky, zašlápla kouřící cigaretu a dala sbohem všemu trápení...
Vydala se pomalým, ale jistým, krokem domů...