Dva kamarádi

Bylo již půl druhé ráno, už tři a půl hodiny se snažil Honza usnout. Ale nešlo to, musel neustále přemýšlet nad tím, co se stalo, zase se pohádal. A to se tak snažil ovládat ale nešlo to. Hádky s Markem byly naprosto nepředvídatelné. Vždy to začalo naprosto nevinným rozhovorem, který se hned poté vyhrotil v otevřenou hádku. Kdy si Marek i Honza stěžovali na to, že si sami sebe nevšímají. Marek vždy Honzovi předhazoval, že je arogantní sobec a také, že je pro něj vzduch. Ale ai Honza mu nezůstal nic dlužen, Markovi říkal, že si jenom vymýšlí a také že se změnil k horšímu. A tak to bylo skoro vždy, den co den, jednou za to mohl Honza podruhé Marek. Přitom ji moběma na sobě záleželo, ale nikdy za celých devět let co se znali si to nedokázali říct do očí, jen aby neukázali jedinou slabinu, kterou by mohl využít ten druhý proti němu.A tak tam Honza jen ležel a přemýšlel a přemýšlel. Omluva byla pro něho naprosto nepřijatelná, nechtěl se MArkovi omluvit na to byl až příliš hrdý. Nechal tedy přemýšlení a šel spát. Zítra musel do školy, do které se docela těšil. Ve třídě totiž seděl s Markem. Ráno vstal Honza unavený a celý rozlámaný do školy, ale štastný nad tím, že se to snad celé urovná. Hned u školy přišel Honza o dobrou náladu, když Klára oznámila, že budou psát!! Klára vždy všechno věděla a uměla, prostě taká šprtka. Ale jak ji člověk poznal lépe zjistil, že je fajná holka. Honza se tedy rozhodl, že trochu vytrestá Marka za tu včeréjší hádku a tak se zeptal Kláry jestli by si s ním sedla. Klára z radostí souhlasila, a tak tedy Honza vstoupil do školy s úsměvem na rtech a s představou, jak se pomstí Markovi. Hned, jak ve škole uviděl Marka, řekl mu ať si přesedne, že bude sedět s Klárou. Marek po něm hodil kyselý obličej neřek na to ani slovo a sedl si jinam. Náhoda tomu chtěla, že jediné volné místo bylo vedle Ondry. Který byl znám, že každému nadával. I když žádnou písemku nepsali byla hodina pro Honzu utrpením. Marek se rozhodl, že se mu pomstí. A tak něco nakecal Ondrovi a ten na něho celou hodinu pořvával. Ihned po skončení hodiny se MArek nastěhoval zpět na své místo vedle Honzi. A od té doby Marek s Honzou do konce vyučování nepromluvil. Honza předstíral, že mu to je jedno ale moc ho to trápilo. Byl by nerad kdyby jeho kamarádství s MArkem mělo skončit, ale omluvit se nechtěl. Markovi to bylo také líto ale nechtěl být ten co se vždy oluví. Po skončení školy šel Honza s Janou, chtěl aby mu vysvětlila matiku ale taky doufal, že snad potká Marka, jak bude odcházet od Jany, protože Jana a Marek spolu bydleli v panélaku. Když od ní odcházel tak na něho zazvonil ale nebyl doma a ani venku ho nikde nepotkal. Ale Marek chtěl udělat v tu samou chvíli to co Honza omluvit se. Oba se ale vůbec nezastihli doma, a atkl si mysleli, že ten druhý nechtěl otevřít a byli na sebe naštvaní ještě více než byli. A tak když večer přišli na icq tak si sami sebe nevšímali. Honza si psal se svými kamarády a Marek se svými. Když už měl Honza jít, tak přeci jenom napsal Markovi, že se mu moc omlouvá. Marek se mu také omluvil. A bylo to! Druhý den spolu ve škole seděli a povídali so. Byli to zase přátelé na život a na smrt.