Voják

Už v dětsví ho přitahovala zelená – konkrétně khaki. Svoji první uniformu měl ve dvanácti. Nerad si hrál s vojáčky, ale se zbraněmi vydržel blbnout celé hodiny. Plížil se často ve vysoké trávě maskován pomocí uschlé slámy. Občas někoho přepadnul. Pak přidal ke svému vojenství bojová umění a jako samouk se učil různé techniky. Každý rok pokládal malý věnec na hrob neznámého vojína. To, že vstoupil do armády, bylo dopředu jasné a o to víc ho potěšilo, když se stal členem speciálních jednotek. Čím byl výcvik tvrdší, tím si ho víc užíval. Na svoji první akci se velice těšil.
Odletěl do nějaké země, ani nevěděl, jak se to tam jmenuje, aby tam se svojí jednotkou potííral místní odpor. Nutno říct, že jako vojáci se opravdu vyznamenávali. Zářezy na pažbě přibývaly se závratnou rychlostí a válka byla zábava.
Každá válka ale člověka změní a často člověk se zvrhne. I náš voják se zvrhnul, což se projevovalo při výsleších. Několika lidem uřezali uši, několika pálili genitálie. Ale i toto mělo svůj efekt. Kde operovali, tam se šířil strach a nenávist.
Jednou ale vyhladili jednu vesnici. Pozabíjeli několik starců, žen a dětí. Velení toto neušlo, ale bylo třeba vše rozmazat, a tak byli odvoláni, čin samotný překroucen. Když nejsou svědci či někdo, kdo by si stěžoval, tak se skutečnost překrucuje snadno. Doma ve své vlasti dostali četná vyznamenání a potají odpřísáhli, že budou o všem mlčet. Bylo to pro ně lepší.
A náš voják byl stažen ze služby. V ústraní a samotě utápěl svůj armádní důchod v alkoholu. Neměl žádné děti, nikoho.
“Tati, proč je strejda tak zadumanej?” “Nevím, zeptej se ho, co ho trápí.” Ale strejda musí mlčet. Ani by si nechtěl radši vzpomenout. Teď každý rok pokládá větší věnec na hrob neznámého vojína. Chápe, kdo je skutečně tím neznámým vojínem.
Čas letí dál a jeho život se naplňuje prázdnotou a stíny minulosti. Teď se lečí v psychiatrické léčebně po dalším pokusu o sebevraždu a také z alkoholismu. Pokusil se už o cokoli, ale nemůže smít krev, co má na rukou, a nemůže se svěřit. Po půl roce ho propustili jako naprosto zdravého, ale doporučili mu, ať navštěvuje jendoho experta ve městě.
Jednou se procházel v přírodě, byla tam vysoká tráva. Z trávy vyskočil chlapec v uniformě. Odpřísáhl by, že ten chlapec vypadal jako on za mlada. Ale byl to někdo jiný.
Říká mu:”Hlavně nechoď do armády.” A on se ptá proč? Vždyť je důležité bránit vlast. “V armádě se nebrání jenom vlast.” A šel dál, chlapec němě stál. Za chvíli na něj vyskočili kamarádi a zneškodnili ho. Voják slyší jenom řev malých dětí.