Jak dál?

Ne každý to zná, stát na místě dívat se na svůj obraz a nevědět, kdo že se to na vás kouká. Čí jsou ty oči, ústa, komu vlastně patří ta tvář. To co by mělo být nejbližší a nejznámější vám vůbec nic neřiká. Co si myslet o tom obrazu, vždyť ho neznám, ani trochu se mi nepodobá, tak proč jej vidím? Nemám s tebou nic společného, tak co na mě zíráš, co děláš na mém místě, kdo vlastně jsi? Proč tě musím vidět, proč? Odkud jsi přišel a co po mě pořád chceš? Vzal jsi mi všechno co mi bylo svaté, zničil to co jsem vybudoval a zapřel jsi co sám jsem byl. Hnusíš se mi, nenávidím tě.Měljsem sad všechno co jsem chtěl,každý sen jsem měl nablízku. Pak si přišel ty a vše jsi zničil. Nikoho ses neptal, prostě si to udělal. Otočil si mi život naruby a já nevím co s tím. Důkladně si sálil všechny mosty až na jeden. Most nevyřešené minulosti, po kterém se tak rád vracíš a ukazuješ co bylo dřív. To špatné ukazuješ, abys mě přsvědčil, že ty jsi pravda. A to dobré abys mi ukázal, že jsi se i přesto dokázal znovu objevit a znovu získat své postavení. Jsi mi cizí, nechci tě znát, nenávidím tě tak proč neodejdeš. Porazil jsem tě, a ty to víš. To podlou zradou ses zas dostal do vedení a hned napravil vše dobré co se mi bez tebe podařilo.
Smířil jsem s tebou jen částečně, protože všechno zlé je k něčemu dobré. Porazím tě neboj se že ne, dobro pokaždé vítězí a já vyhraju, jednou určitě, však uvidíš. Proč zas brečíš? Čeho jsou to slzy? Smutku, radosti, zbabělosti, sebelítosti? Kdo se vlastně ptá? Ten druhý nebo ten prvý. Mrzí mě to vím, že to dokážeš, ty to musíš dokázat. Bojuj vydrž a zvládneš to. Dokážeme to spolu, věř ty mě a já uvěřím tobě, spojme se a buď me čím opravdu jsme. Nejde být jen černý nebo jen bílý. Poznávám tě. Poznávám se, jsem to opravdu já.Tak vzůru bratře, jdeme na to, svět tam venku na nás čeká.