Den, jako každý jiný

Byl to den jako každý jiný. Spadané listí bylo už dávno shrnuto na okraj chodníků a vnášelo trochu barvy do toho mlhavého a beztak už dost zaprášeného odpoledne. Ona seděla doma a pozorovala svůj odraz v kalném okně. Semtam si potáhla z cigarety, kterou držela v pravé ruce, ale jinak nedělala nic. Jak typické- vlastně nedělala nic už od té doby. Sama nepřišla na to proč, ani nad tím neuvažovala, i to patřilo k její pasivitě.

Ucítila štípnutí na noze. Ucukla. Na jejím bosém chodidle byl poprašek žhavého popela. Naklonila hlavu trochu na stranu a zadívala se dolů. Bolest ji nevadila, jen neměla ráda překvapení. Popel se ji trochu vpil do kůže. Líbilo se jí to, mělo to v sobě cosi dekadentního. Třepla nohou, naposledy si potáhla a hodila nedopalek z okna. Vstala, narovnala záclonu a zamířila do chodby. Byla tam tma. Její ruka sjela po oprýskané zdi a nahmátla vypínač. V poslední chvíli si to rozmyslela. To byla celá ona, její rozhodnutí přicházela náhle a spontánně, skoro až manicky, aby vzápětí pohasla a upadla v zapomnění, se všemi následky. Vešla do koupelny. Tentokrát si rozsvítila. Přistoupila k umyvadlu a natočila kohoutky na vlažnou vodu. Nabrala příjemnou tekutinu do rukou a opláchla si obličej. Strnula, zdálo se jí, že někdo odemknul dveře. Zaposlouchala se do zvuků kapek, tančících po umyvadle. Nikdo kromě jí tady nebyl, ovšem. Ten už se nevrátí. Věděla to, ale přesto se s ním nemínila rozloučit. Ještě ne.

Zvedla hlavu a spatřila svůj obličej v zrcadle. Vysoké čelo, výrazné lícní kosti a prameny černých vlasů spadající do očí, modrých a tak trochu bledých jako byla ona sama. Ráda se na sebe dívala, protože pokaždé spatřila někoho jiného. V tom byla krása jejího bytí. Mohla být kým chtěla, kdy chtěla. Byla zvláštní. Bavilo ji to jen první dva roky, pak ji to začalo trochu vadit. Nedokázala se sebou být spokojená, vlastně dělala vše proto, aby se zničila. Potřebovala začít znovu, ale jak, v tomhle městě, tomhle těle? Ty záchvěvy hanby a nenávisti zároveň ji už dlouho vyčerpávaly. Tušila, že tohle není cesta. V podstatě se jen chtěla utvrdit a to zvládla jediným pohledem do svých očí, stejným jako pokaždé a přesto něčím jiným. Teď si byla jistá.

Její krása je v jejích chybách, taková chtěla být.

Byl to den jako každý jiný. Vyšla ze dveří koupelny a po cestě do pokoje sebrala cigaretu z kapsy červené bundy, visící v předsíni. Zavřela za sebou dveře, odhrnula záclonu a sedla si na parapet. Škrtla zapalovačem u konce cigarety a dlouze, slastně si potáhla. Rukou rozmazala šmouhu na okně a jinak vlastně nedělala nic. Stejně jako do té doby.