Dopis

Lásko,
promiň mi, ale už nemůžu jinak. Chtěla jsem Ti to tolikrát říct, ale ... Asi jsem nenašla dost odvahy. Je mi to líto, ale musela jsem to udělat. Musela jsem odejít. Tolik se toho změnilo! Když jsem Tě poznala, byl si jiný. Ale teď? Kam zmizel Tvůj úsměv, teplo z Tvých dlaní ... Za každý okamžik, který jsem mohla trávit s Tebou, bych byla ochotna dát vše. Nevím co se stalo. Vždy když jsem Tě pozorovala, jako bys to ani nebyl Ty. Hlavu jako bys měl plnou nějakých podivných myšlenek.
Milovala jsem Tě, ale teď mi naháníš strach. Opravdový strach! Už to ani nejsou ty oči, které se na mě dívaly ... Vstupoval si do mých snů, byl si neustále v mých myšlenkách. Jen Tebe jsem mohla milovat, a jen pro Tebe jsem mohla žít. Teď je ale všechno jiné. Ty čteš tento dopis na rozloučenou a já jsem už pravděpodobně daleko od Tebe. Snad mne pochopíš, ale už jsem to nemohla dále snášet. Jako bys úplně přestával být člověkem. Jako by se z Tebe stávalo něco jiného, něco zvířecího, něco, co mi nahání neskutečný strach.
Byl si pro mne vším. Ukázal si mi nové pohledy na svět. Jako bych teprve s Tebou začala opravdu žít. Je toho tolik, za co všechno bych Ti chtěla poděkovat, ale snad to ani nelze vyjádřit slovy.
Teď je to ale opravdový strach, který vede mou ruku, abych napsala tento dopis. Proto odcházím ...
Prosím, nevyčítej mi to - neměj mi to za zlé. Pokus se vžít do mých pocitů
Opravdu není jiného východiska.

miluji Tě