Není člověk jako člověk

Těšil se, až s ní opět prohodí nějaké to slůvko. Vždy, když šel vyčerpán z přednášek, její slova pro něj přinášela úlevu. Byl rád, že na něj někdo myslí, někdo na něj úpěnlivě čeká. I když jen skrz internet.

Ten den šel smutně ze zkoušky. Bude muset opakovat. Jedinou útěchou mu bylo, že ji zítra konečně poprvé spatří. Dlouho si ji představoval. Je-li to blondýnka, brunetka, malá, vysoká, hubená nebo plnoštíhlá? Ale co na tom, její duše mu připadala tak krásná. Byla tak nevinná…

…

„Ahoj, jaký jsi měl den? :)“ psala mu Jitka s úsměvem.
Snažil se naladit trochu do pozitivní nálady, ale marně. „Nic moc, proletěl jsem u zkoušky…“
„To mě moc mrzí, jsi připraven na zítřek?“ prohodila Jitka, aby se snažila Mirka povzbudit.
„Popravdě se moc těším, ale zároveň i bojím.“ Odepsal jí však s obavami Mirek.
„Není se čeho bát, jedině mě :).“ Pokusila se Jitka o vtip.
„Víš, já určitě nevypadám tak, jak o mně možná sníš…“
„Záleží snad na tom jak vypadáš? Jestli jsi jen z poloviny tak milý a inteligentní jak píšeš, určitě bude všechno v pohodě :-*.“ Konejšila ho.
Zase se cítil tak šťastný, moc se na ni těšil.
„Pošlu ti něco, co mě teď fakt pobavilo… Ať žijí Vánoce… :D“ Napsala zvesela Jitka.
„Ok :).“
„Každou touhle poslanou zprávou zemře jeden cikán. Přepošli proto tuhle zprávu všem svým kontaktům a udělejme si bílé Vánoce!!! – dobré ne? :D“ smála se Jitka.
Odpovědi se už jí však nedočkalo.

…

Druhý den marně čekala drobná brunetka na chlapce, zatímco o pár kilometrů dále v hlubokém smutku oplakávala romská rodina zemřelého syna, který by nikdy mouše neublížil, vždy se snažil konat dobro. Ale jak vysvětlit lidem, že není Rom jako Rom? Že není člověk jako člověk?

...

Dodatek autorky: Proč jsme takoví, jací jsme? Proč dokážeme být tak krutí? Tahle řetězová zpráva mě opravdu hodně rozesmutnila a nazlobila. Ne, nejsem Romka, ale pokud se něco nazývá rasismem, tak je to právě tohle. Jak může mít někdo právo takovou hroznou zprávu posílat? Copak se někdo nestydí to rozeslat dál? Suďme přece člověka jako jedince, ne jako skupinu, protože tak, jak si tvoříme obrázek sami v sobě, tak nás vidí i ostatní!