__Na konci ulice jsem zahlédl slepce s nevalnou pověstí. Říká se o něm, že je to velký mrzout, dokonce prý Braillovým písmem píše udání i na svého psa. Nechutná pomluva.
__Stál mimo přechod a váhal s vykročením do vozovky. Ten den jsem měl šťastnou chvilku a pln eufórie bych pomohl snad všem lidem na světě. Znáte tu nepopsatelnou a někdy i bezdůvodnou radost, kdy máte chuť políbit kde koho a kde co. V takovémto rozpoložení jsem k němu přiběhl.
__"Počkejte pane, převedu vás přes silnici," udýchaně nabízím pomoc.
__"Polib si prdel," řekl směrem k mé hlavě.
Ten den jsem nikoho a nic nepolíbil.
škoda že neřekl "Polib mi prdel!"
to by se možná divil :)
hihihi :)
01.02.2009 10:14:00 | Romana Šamanka Ladyloba
..áno..lidé sou k sobě toliko upřímní-že Ti hned řeknou směr-kudy dál se ubírat..:-))
31.01.2009 16:29:00 | Tacca
Kdo chce kam, pomozme mu tam a kdo ne..ať nám políbí, JO! Životní pidipovídka :-)
31.01.2009 14:16:00 | Chancer
něco podobnýho se mi stalo... ale říkám si že paní snad měla špatný den...
31.01.2009 10:42:00 | hanele m.
kolikrát si říkám, že lidé jsou uzavřeni v těch svých skořápkách a dychtivě čekají na to až je obejmu..zachráním.. pravdou však je, že obvykle při pokusu o záchranu jejich smutných opuštěných duší bývám často odkázán do věčných lovišť..
tož..
Atantankááá
31.01.2009 10:40:00 | Bean