.
.
Vidím tvoje oči. Ležím v naprosté tmě a tichu, ale přesto tě v hlavě slyším: "Martine, ty jsi můj blázínek, ještě nám není ani dvacet... co to plácáš za nesmysly?"
Tenktát jsem ti vyprávěl zážitek z Itálie. Každý den kolem mne prošli šouravým krokem dědoušek se stařenkou. Pomalounku se procházeli po pláži bosí, šplouchání moře jim omývalo vyzáblé nohy. Někdo by mohl říct, že jsou v těch plavkách směšní, ale já to viděl jinak. Dojímalo mě, jak se s láskou podpírají.
"Martine, ty jsi můj blázínek, ještě nám není ani dvacet..." tohle mi jede v hlavě jako zvuková smyčka. Nemůžu dýchat, je mi strašná zima, chce se mi spát... už nevnímám, jak dlouho ležím pod lavinou...
.
.
:-( nikdy bych to nechtela zazit, ale vzhledem k tomu, ze na hory nejezdim, ok, byla jsem tam jednou, bylo mi 13, sem ziva a k srdci mi to neprirostlo, tak mi to snad ani nehrozi, za to mi hrozi, ze me zabije snih ze strechy zrovna jako v patek :-D , sem kecala a kecala a spadlo to vedle me, takove kousek, boze, ja si malem ucvrnkla do kalhot :).. no to by bylo, aby bylo po Saddovce :)
22.02.2009 20:25:00 | saddova
V takových chvílích se člověku promítá život před očima...
15.02.2009 11:52:00 | Chancer
... trochu mě mrazí z tvého dílka a vlhnou mi oči ... uff ...
15.02.2009 10:17:00 | Romana Šamanka Ladyloba