Moje láska z Písku 4

8.

Útulná kavárna přestala být útulnou. Úředníky poklidně popíjející kávu vystřídali středoškoláci, kteří si přišli dát své Latte Macchiato a první cigaretku. Smích a hluk. Nic pro nás. Platím.
Venku je zas o něco tepleji a živěji. Do hotelu je to jen kousek, ale my nikam nechvátáme, taky není proč a pak, plán na dnešní den nemáme žádný. Jediné, co musíme udělat, je vyklizení hotelového pokoje do jedenácti hodin. To myslím zvládneme bez problémů.
Na Martině tváři je vidět smutek a pokleslá ramena dávají vytušit únavu po probdělé noci, no co, nemládneme a i za náš laciný románek pro služky se musí platit. Patos našeho rozhovoru v parku, kterým se tak rádi bavíme, je pryč. Zůstala jen realita a myšlenky na to, co musí zákonitě přijít. Nedá se nic dělat, je třeba vymyslet plán na celý den. Ještě jsem neuvažoval o tom, co podnikneme a ani jsem se Marty neptal, co by ráda dělala nebo kam by se ráda jela podívat. Zastavím, chytnu překvapenou Martu za ruku, přitáhnu si ji k sobě a políbím dlouze na rty. Jazykem probudím vášeň. Marta polibek opětuje a přimáčkne mne i sebe na zeď baráku, u kterého jsem nás zastavil.

9.

Nečekala, že ji Marek zastaví a začne líbat uprostřed chodníku plného lidí kamsi spěchajících. Nečekala dnes už žádný výbuch touhy a emocí. Jediné co očekávala, byl nějaký Markův nápad na výlet, oběd a pak cesta domu.
Nemám ráda tyhle druhé dny našich setkání, je v nich cítit křečovitost, bolest a smutek. Slova a věty, okleštěné na minimum, jsou vlastně zbytečné, není nic, co by ten společný zbytek dne dokázalo zpříjemnit, rozveselit. Všimla si už tolikrát, že lépe je mlčet než se přetvařovat, jak je všechno báječné.
Markův polibek uprostřed chodníku byl tak spontánní, že neodolala a přimáčkla je oba na zeď baráku. Cítila, jak ji spaluje vášeň, cítila výbuch a tlak v podbřišku, cítila každou buňkou svého těla Markovu touhu.
Líbali se opřeni o zeď domu a vůbec si nevšímali pohoršujících i pobavených pohledů kolemjdoucích.

10.

Mladá recepční v hotelu zvedla oči od nějakých papírů a pozdravila a oni oba jen kývli, jako odpověď. Nečekali na výtah a do druhého patra k svému pokoji brali schody po dvou. Zadýchaní a se smíchem vpadli do pokoje a hned za dveřmi se začali znovu líbat a svlékat.
Supernova tryskající vášně vybuchla plnou silou a dvě těla se vzájemně propletla v jeden živoucí, sténající organismus.
Marek byl jako nenasytné zvíře, jestli je to tím červeným prádlem, které si na každé z jejich setkání brala, pak konečně dosáhla úspěchu. Červená prý zvyšuje energii, napětí a vášeň. Červená, jak se kdysi někde dočetla, zvyšuje intenzitu dýchání a krevní tlak. Červená je barvou barev.

11.

Jestli mě kdy nějaká žena dokázala vzrušit k úplnému zbláznění, tak je to Marta. S Janou je sex taky prima, ne již tak častý, ale vždy si dokážeme vyjít ve svých potřebách vstříc. Marta je ovšem sám ďábel uvězněný v ženském těle.
Nekonečně krásně dlouhé vteřiny líbání na ulici probuzeného města byly vzrušující. Když se odtrhnul od Martiných rtů, řekl jen jediné slovo, které v obou probudilo cosi, co by se dalo přirovnat pouze k nějaké Italské delikatese nebo k čokoládě rozpouštějící se na jazyku.
„Pojď.“
I mladá recepční v hotelu musela poznat, co ti dva budou za chvilku na pokoji dělat. Zvláštní aura, která se nad nimi vznášela, byla jistě poznávacím znamením.
Při každém z našich setkání má Marta červené spodní prádlo. Prostě má ráda červenou. Respektuji to. Já ji nemusím, když bych si mohl vybrat, dal bych přednost bílé nebo černé ale pro náš vztah není barva kalhotek důležitá.
„Miluj mě.“

********************************************************
********************************************************

Pro ty, kteří už se nemohou dočkat konce, nebo je příběh nudí, přidávám bonus v podobě jednoho z možných a náhodných konců. Jinak bude příběh dál pokračovat zde na literu i na www.asicr.blog.cz

Náhoda je prostě blbec, to mi jistě potvrdí každý z vás. Bavte se.

****************************************************************************************************************

12.

Marek by Martě její přání jistě splnil, kdyby nebylo posledního kroku, který neudělal. A měl. Všechno má mít svůj čas, na všechno má být čas. Spěch a vášeň je smrtelná kombinace. Primitivní chtíč předběhl rozum.
Marek pevně objal Martu. Zbývá udělat jen pár kroků k manželské posteli hotelového pokoje, aby láska těch dvou zase došla naplnění. Ten nejdůležitější krok ale Marek neudělal. Měl vytáhnout alespoň jednu nohu z kalhot ve spěchu stažených ke kotníkům.
Při nečekaném klopýtnutí a následném pádu se ještě ti dva, uvěznění v společném objetí, smáli. Smrtící dávka energie, násobená váhou dvou padajících těl, si vybrala svou daň.
Marta hned po úderu zemřela. Červená, barva smrti, z její hlavy vytryskla po nárazu na hranu postele jen s malým zpožděním.
Marek ještě chvilku objímal bezvládné tělo a usmíval se na svou lásku, než si všiml rudého květu, který se rozléval po podlaze.
Vyprostil ruce ze smrtelného objetí, jemně Martu položil, vstal a šel do koupelny. Ze strojku na holení vyndal žiletku a vrátil se zpět do pokoje. Zavřel Martě oči a políbil ji na rty. Naposledy. Přisedl k ní a několika tahy si podélně rozřízl žíly obou předloktí…