Moje láska z Písku 5

12.

Tak vypadá štěstí. Pro mne. Po všech stránkách uspokojení milenci ve vzájemném objetí. Marek by byl asi jiného názoru. Věřím, že by za štěstí považoval procházku po prázdné pláži nějakého ostrova nebo průzkum ztichlých hor před soumrakem. Blázínek. Není nad symfonii dotyků a pocitů dvou zamilovaných.
Políbila Marka a ještě víc se přitiskla k jeho tělu, rozpálenému milováním.
„Co budeme dělat teď, Marku?“
Zeptala se, ale ve skutečnosti by v objetí své lásky zůstala napořád, do smrti. Zachvěla se při myšlence na smrt a kdo ví, jestli to bylo vzrušením nebo strachem z neznámého.

13.

Byl k smrti unavený, ale šťastný. Snad podruhé v životě prožil s ženou společný orgasmus. Přesně takový, o kterém si mohl pouze přečíst nebo o kterém párkrát slyšel při hospodském chvástání kamarádů. Poprvé to bylo v době mládí, dovádění a experimentování. To už je ale dávno pryč. Teď cítil zvláštní kombinaci štěstí a radosti z prožitku milování. Jestlipak je spokojená i Marta? Asi ne, jinak by se ke mně tak netiskla a netřásla vzrušením.
Slyšel, na co se Marta ptá.
Sakra, co tou otázkou vlastně myslí? Další milování? Jestli se chce ještě milovat, tak má prostě už smůlu. Na odpověď si vzal krátký oddechový čas.
Ochutnal Martiny medové rty a pak ji do ucha zašeptal: „bylo to krásné milování, lásko.“

14.

„Bylo Marku, ale co budeme dělat teď? Za hodinu na nás bude bouchat pokojská a ty jsi ještě nevymyslel plán na odpoledne, lenochu.“
„No co by bylo, řekneme pokojské, ať se k nám přidá.“
„Ty ty … nemám pro tebe slov, propadáte jisté mravní degradaci, pane. Hele, když nad tím tak přemýšlím, taková mladá pokojská…“ Nedokončila Marta větu a se smíchem utekla do sprchy, z které pak lákala Marka již známým voláním: „pojď si mne umýýýt...“
Šel.
„Au, můžeš přidat malinko studené?! Vždyť mě opaříš! Co vy ženy to máte za kůži, že vám nevadí horká voda?“
„Asi to bude naším sníženým prahem bolesti, lásko, to aby se nám lépe rodilo, víš? Tak nějak jsem to četla v některém našem... ženském časopisu. Klidně se mě ale dotýkej, to mi dělá dobře...“
„V malém prostoru sprchy pro jednoho se dva lidi dotýkat musí. Víš co, Marti, jdu se osušit, obléknout a ty si zatím ještě chvilku užívej tady ten nedýchatelný termál.“

15.

„Řeknu ti, Marku, že taková sprcha poránu, po milování dokáže člověka pořádně nakopnout, kde je k čertu ta pokojská?“
„Pokojská bude příště, teď balíme a padáme do Tábora, je tam moc pěkná botanická zahrada a na náměstí výborná restaurace. Tu bych upřednostnil a botanickou bych si nechal na vytrávení, když zbude čas, můžeme si dojet pro trochu duchovní útěchy na Římskokatolickou farnost a vyhlídkovou věž děkanského kostela Klokoty. Co ty na to?“
„Já na to nic, Marku, i když jsem se v nedalekém okolí narodila, moc to v Táboře neznám a ráda se tebou nechám provést. Tak mě napadá, jak to, že to všechno znáš ty? Vy jezdíte k Táboru s Janou na dovolené? Nikdy ses nezmínil, tajnůstkáři...“
„Člověk by měl poznat svůj rodný kraj, Marto, jezdíme s Janou a kamarády dost často na výlety a poznáváme, co jsme v mládí zmeškali. Je to příjemné a nostalgické zároveň, poznávat nová, ještě nepoznaná místa, oživovat si vzpomínky nebo se vracet na místa, kde jsi třeba jako dítě byla. Jezdím rád na výlety. V botanické jsme byli na podzim, podívat se na vzácnou Wolemii vznešenou. Uvidíš, že se ti bude taky líbit a to nemluvím o vyhlášené restauraci, U červeného koně, která je v původních podzemních chodbách historického centra a je stylizovaná jako interiér husitského vozu... a že tam moc dobře vaří, o tom žádná. Kromě, Klokot, kam můžeme sfouknout autem je všechno kousek a tak se ani neunavíme. Jsi pro?“
„Jistě, jistě, jsem pro. S tebou Marku pojedu na ohnivém koni třeba do pekla. Tak mě napadá, čím pojedeme? Necháme jedno auto tady a pak se do Písku vrátíme nebo pojedeme každý sólo. Já bych raději jela společně, sem je to kousek, můžeme se klidně vrátit.“
„Dobrá, řídím.“
„A já platím hotel a oběd u toho koně, stejně je na mně řada, brouku. A neodporuj.“