,,Lidí je na světe zbytečně moc..."

,,Jak dlouho trvalo vypracování té zprávy?"



,,To není důležité. Důležité je to, abychom jí všichni pochopili a uvěřili jí. Já jí tedy věřím a myslím, že mně nakonec dáte za pravdu všichni, jak jste tady..."



Pět mužů rozsazených v křeslech na jednom nejmenovaném místě, v jedné nejmenované zemi. Ani jeden z nich na první pohled nebudil nijak zvláštní pozornost, přesto patřili k těm, z rodu mocných. Ne k těm, co se objevují s pravidelností letních monzumů na titulních stránkách tiskovin všude ve světě, přesto však byli těmi, kdo veřejností nepozorováni tahali za nitky dění okolo sebe. Byli jakousi ,,šedou eminencí" ve svých zemích a jeden by se skoro divil, že neměli prsty i v rychlosti rotace Zeměkoule. Jeden z nich byl Američan, po jednom zde byla zastoupena Velká Británie a Francie, jeden muž měl výrazné asijské rysy a posledním byl jeden ze členů vládnoucí Saúdskoarabské dynastie, který byl rodem velice blízko k samotnému korunnímu princi.

,,Jak moc uškodí celá záležitost obchodu?" Číňan zapalující si jednu cigaretu, usazenou v nefritové špičce, od druhé.

,,Samozřejmě, že v průběhu, ehm... - ,,opatření", bude pohyb oběživa, abych tak řekl, omezen. Značně omezen. Ovšem podle studie, jejíž kopie máte pánové právě před sebou, je potvrzeno, že až bude po všem, obchod se rozeběhne mnohem lépe, než jsme toho svědky právě teď. Současné problémy ekonomického globálního rázu budou smetené ze stolu a bude před námi pole neorané a velice, velice úrodné..."



,,Kolik bude... obětí? Rád nazývám věci pravými jmény." Francouz, hubený, nenápadný, ale s mozkem počítače.

,,Odhad se pohybuje okolo přibližně jedné a půl miliardy lidí." Američan, přesvědčený a přesvědčivý.

Okolo stolu zavládlo ticho a zdálo se, že každý z mužů vstřebává to strašlivé číslo po svém.

,,Jak se to povedlo kultivovat?" Angličan, čiperný, s nervózními pohyby, tak odporujícími pověsti jeho, za všech okolností klidného národa. Pohled Američana se upřel na Číňana, právě majícího krátkou pauzu ve svém nikotinovém šílenství. Hedvábným kapesníčkem si právě čistil svou nefritovou špičku a koutky jeho úst se zvedly v úsměvu, který nebyl ani trochu hezkým.

,,Ani já neznám přesné technické parametry a myslím, že ani vy pánové byste je neměli chtít znát, ale prý to bylo docela snadné. Muž, který měl celý projekt s kultivací chřipkových kmenů na starosti nám však už bohužel nic neřekne. Ani nikomu jinému. Měl ošklivou nehodu chudák. Představte si to, že uhořel ve svém autě..."



Muži pochopili a otázku technického rázu už nikdo nepoložil. Byla spousta jiných, přidružených otázek, které se však položit daly...

,,Já se jen nemohu ubránit lítosti, že zřejmě spousta mých souvěrců odejede k Alláhovi díky něčemu, co má snad cosi společného s tvorem tak nízkým, jako je prase. S nějakou ,,prasečí chřipkou"..." Saúd, hubený, pohádkově bohatý a ve skutečnosti velmi, velmi nelítostný.

,,Proč Mexiko?" Francouz, už v podstatě přesvědčený a jen ještě trochu zvědavý.

,,Lidí na Zemi je zbytečně moc", ujal se opět slova Američan.

,,Proč Mexiko? Protože je to jedna z mála zemí, která sousedí s nejbohatší zemí světa, s USA a tam je obrovská fluktuace obyvatelstva. Denně létají ze Států statisíce lidí doslova do celého světa a rozšíření viru tak bude otázkou jen několika málo týdnů. Mexiko jsme vybrali jako ideálního hostitele a dokonalé místo pro pacienta ,,nula" až třeba ,,milion". Nenajdete snad zemi s tak propastnými rozdíly mezi chudinou a boháči. Střední vrstva prakticky neexistuje. Těch chudých je samozřejmě víc než bohatých a z této drtivé většiny je víc než polovina negramotných, nebo pologramotných. Považte jen, ve kterém velkoměstě světa najdete u názvů stanic podzemní dráhy také jakési piktogramy, na nichž jsou znázornění například had, opice, želva s žábou a co já vím, co ještě. Nebýt těch obrázků, většina cestujících v Mexiko City by snad ani nevěděla, na které stanici se právě nachází. Proto bude těžké pro vládní i mezinárodní orgány dostat potřebné informace, jak se bránit nákaze, právě k těm, co by to potřebovali nejvíc. Spousta z nich zjistí pravdu o svém nakažení až ve chvíli, kdy už bude pozdě na jakoukoliv léčbu. Náš vir totiž nepotřebuje k šíření od člověka k člověku nic víc než čas. A ten nám negramotní Mexičané dopřejí..."



,,A je to opravdu všechno nutné?" Angličan, klidně neklidný.

,,Bohužel ano, je to nutné." povzdechnuvší si Američan. ,,Jak jsem už řekl, lidí je na naší planetě poslední dobou opravdu moc. Příroda dostává strašně zabrat, nerostné zdroje začínají pomalu, ale jistě mizet ze svých zdánlivě nekonečných zásob. Průmyslové zatížení, potřebné k uspokojení potřeb současného počtu obyvatel, je už prostě neúnosné..."



,,Nechcete, tedy pardon, nechceme si hrát na ,,přírodomily", že ne...?" Francouz s pobaveným úšklebkem.

,,Myslím, že věc je vážná a na ,,hraní si" není vhodná doba. Dříve si příroda, nebo Bůh - říkejte si tomu, jak chcete, dokázala pomoci. Byl tady mor, cholera a tak dále, ale se vším si člověk ve své chytrosti dokázal poradit. Dokonce i války, myslím ty veliké války, dokázaly v minulosti jaksi korigovat počet žijících obyvatel na, řekněme, optimální úrovni. Jenže s nemocemi se lidstvo naučilo bojovat a díky současnému status quo už v podstatě ani veliký mezinárodní konflikt nehrozí. Naše řešení pomocí nové smrtící pandemie je v podstatě humánní. Na rozdíl od jakéhokoliv válečného konfliktu, zejména pak jaderného, zůstane v tomto případě přeživším dokonale zachované životní prostředí a budou mít k dispozici mnohem více zdrojů, než je tomu na ,,hlavu" ve Světe dnes. Samozřejmě, že absence lidí v určitých regionech bude mít za následek změny v podobě a kvalitě například orné půdy, stoupne kriminalita, infrastruktura bude v troskách - lapidárně řečeno, kus světa nám ,,zvlčí", ale to nebude nic, s čím bychom si nedokázali poradit..."odmlčel se Američan.

,,Jen bych ještě doplnil za našeho přítele," promluvil opět Číňan, ,,že ,,vyvoleným" se dostane samozřejmě skutečného antivirotika. Pro zbytek planety budou k dispozici preparáty typu Tamiflu. Jenže věc má háček. Po léčení tímto preparátem část nakažených lidí stejně zemře a ta část, která se zdánlivě uzdraví - zdůrazňuji prosím slovo ,,zdánlivě", v sobě bude mít gen viru skrytý dál a to prosím posílený o rezistenci vůči Tamiflu a v druhé fázi útoku naší chřipky už jejich organismus bude naprosto bezmocný. Ke druhému kolu útoku dojde zhruba za osm měsíců od chvíle pacienta ,,nula", tedy v době, kdy na velké části civilizovaného světa vládne zima. Ta potom, se svými běžnými zdravotními komplikacemi mezi obyvatelstvem, dokončí práci naprosto dokonale..."



,,Jak tomu budeme říkat?" zase zvědavý Francouz.

,,Myslím, že tady náš Saúdský přítel už to řekl - ,,Prasečí chřipka" ..."

-----------------------------------------------

Epilog

Byli celkem šťastnou rodinou, žijící kdesi v Kalifornii. Stejně jako miliony jiných...

,,Miláčku, kdybys jen viděl, jak si náš Thomas šťastně hrál s tou holčičkou od našich nových sousedů! Je to kouzelné děvčátko, vlastně celá jejich rodina je fajn. Myslím tedy na to, že se teprve nedávno přistěhovali z Mexika. Mohli bychom je pozvat příští týden na grilování, co říkáš drahý?! Ta jejich holčička je opravdu kouzelná, jmenuje se María Luisa..."

Po devíti dnech

,,Byl to krásný den! Ten výlet na pobřeží jsi vymyslel moc dobře. Stejně si myslím, že se dětem nejvíc líbilo to, že dostali možnost sníst tu strašlivou hromadu koláče, ale já jsem se po dlouhé době zase cítila opravdu šťastná. Zase po dlouhé době jsme byli všichni spolu, jako rodina. Doufám, že se vyřeší ten problém s hypotékou. V bance by měli mít strpení, vždyť jsme vždycky zaplatili včas! Je to přeci tak viď?! Zatracená finanční krize...!

Jo a mám trochu starost o Thomase. Jak si cestou domů stěžoval, že ho trochu bolí hlava, tak jsem se za ním byla podívat v dětském pokoji.

Myslím, že má trochu zvýšenou teplotu..."