Anotace: Jsou tací, kteří se upnou na jednu činnost a všechno jí podřídí - ve sportu, v politice, v umění, ve vědě, atd. Tato posedlost se zaštítí kouzelnou formulkou - POKROK LIDSTVA. Někdy je to ale k zbláznění...
.
.
.
Vyhříval se na lavičce před hradeckou psychiatrickou léčebnou a něco si psal do notesu. Jirka nebyl blázen, jen tzv. sociálně nepřizpůsobivý občan. Bydlel v pavilonu C, což byli vcelku bezproblémoví pacienti. Dřív žil v ubytovně církevní charity, teď "povýšil" sem.
"Už ti vydali tu knihu o nás bezdomovcích?" zeptal se mě místo pozdravu a zavřel notes s básněmi.
"Čau Jirko. Nevydali."
"Proč?"
Hodil jsem mu do klína krabičku cigaret. "Protože jsem žádnou nenapsal."
"Ty seš blb a nikdy z tebe nic pořádnýho nebude," kroutil Jirka hlavou a rozbalil cigarety. "Dík za cigára... dáš si taky?"
"Už jsem s tím přestal."
Jirka začal brumlat: "Nepíšeš, nehulíš, jde to s tebou s kopce."
"No jo, to víš..." nechal jsem ho bez odpovědi.
Jirka si odhrnul dlouhou ofinu a poklepal na tlustý notes. "Dneska jsem napsal osmnáct básní," pochlubil se. "Víc než půlka je fakt dobrá."
"Tak mně ty nejlepší kousky dej a já ti je šoupnu na internet," nabídnu se.
"Zbláznil ses?" zařval a foukl mi čoud do obličeje. "Moje básně snesou jen papír!"
"Tak proč je někam nepošleš? Zkus nějaká nakladatelsví, vydavatelství, časopisy..." snaživě radím.
"Dej se vyšetřit," odsekl, "a co proboha myslíš, že celou dobu dělám? Serou na mě, ale já se na ně taky vyseru. Jednou si to stejně všichni lidi přečtou a padnou na zadek. Mám naštěstí na tvorbu dost času. Já jsem totiž, na rozdíl od tebe, básník na plnej úvazek! Nerozptyluju se blbostma, jako ty."
To mě už dožralo: "Že chodím do práce a mám rodinu, za to se odmítám stydět, to se na mě Jirko nezlob."
"Já se na tebe přece nezlobím, ale navždy z tebe bude tak leda hovno."
Vytáhl jsem z peněženky dvě rodinné fotografie, které mám nejraději. "Jirko, neblbni... a co když jsme od přírody schválně každej jinej? Ty jsi básník na plný úvazek, ale mně je dobře s nima," ukazuju na fotky. "Moje psaní je jen další radost, kterou si občas dopřeju," přestávám chápat, proč se mu omlouvám.
Jirka si vzal obě fotky do rukou, a přes cigáro zamumlal: "Tak jo, ...já budu psát i za vás - pinožící zoufalce."
Osvícený...
je mi taky dobře, když po mně ti moji lezou... si nemůžu pomoct:-)
03.06.2009 13:50:00 | Žqáry
Mám pocit, že několik básníků na plný úvazek znám, i když to nejsou Jirkové. Tím ovšem nechci říci, že by mi vadili. I takové mám rád.
Líbí se mi, jak volně a přirozeně ti běží děj při hovoru dvou lidí, bez násilných zvratů a bez popisnosti, přitom je tam všechno. A nejseš ukecanej. ST.
01.06.2009 13:56:00 | Zasr. romantik
Když jede člověk úplně naplno, vždycky mu z toho aspoň na chvíli hrábne :-) Máme s tím zkušenosti všichni..
31.05.2009 22:49:00 | Chancer