Moje milovaná rodina

Začnu tatínkem. Zdenek Huf, narodil se 17.4. 1950 mamince Anně a tatínkovi Františkovi, později k němu přibil bratr Josef a sestra Irena. Už od mala ho fascinovaly stavby a velmi často jezdil s otcem, či jiným příbuzným pomáhat. Proto když se měl rozhodovat čím chce být jeho odpověd byla jedinná – zedník. Po dokončení školy se ujal velmi dobře a začala po něm být veliká poptávka. Časem se stal stavbyvedoucím ale prý se mu zastesklo po stavění. Proto každou příležitost využil. I dnes ve svém již vyšším věku rád „leze“ po lešení různých staveb. Kromě jaksi lepení cihel k sobě se také naučil obkládat, elektřinu, vodu, není pro něj problém vzít kus dřeva a udělat z něj téměř cokoli. Práce měl vždy dost, ale nikdy nezapomněl na to, že má ženu a plno dětí, dnes i vnoučat. Zvládal a dodnes zvládá vše. A také se naučil výborně vařit.

Maminka, Marie Hufová, hnědé oči a takové blonďaté vlasy dnes je s ní zlatovláska ) , se narodila 5.5.1951 mamince Květostavě a tatínkovi Přemyslovi Fučíkovým. Má starší sestru Boženu a mladšího bratra Borise a sestru Alici. Když jesště maminka přesně nevěděla co je to povolání, chtěla být maminkou. Ona vlastně je především maminkou, práce je jako by něco na víc. Milovala hraní s panenkami, ráda jim šila, pletla a háčkovala různé oblečky. Nemusela jako její starší sourozenci pracovat na poli, ale vzala si ji na výpomoc jedna švadlena, u které maminka pracovala než otěhotněla. Mezí prvním a druhým dítětem maminka pracovala jako kuchařka. Po porodu druhého dítěte pracovala v tiskárně. Po narození třetího dítěte se do této práce vrátila, ale také začala šít na objednávku. A stejně jako táta, zvládala být maminkou i pracovat.

Když bydleli už spolu a čekali první dítě, chtěli vlastní bydlení. Tak tatínek nechal postavit dům, při čemž se na stavění sám dost podílel. Když se na dům dnes podívám, je opravdu veliký. Proto by mě zajímalo, jak na něj mohli lidé tenkrát reagovat. I pozemek byl veliký. Tatínek v zadu zahrady vysadil ovocné stromy a keře, které tam rostou do teď, jsou to například – jablka, hrušky, broskve, meruňky, švestky, ringle, špendlíky, maliny, ostružiny, jahody, hroznové víno. Maminka si také udělala záhony se zeleninou, například – rajčata, papriky, zelí, saláty, ředekve, hrách, kedluby, brambory a určitě ještě něco. Bydleli na konci vesnice a tak je napadlo, že by si mohli pořídit nějaký dobytek. Přikoupil se k pozemku kus vedlejšího pozemku a mohlo se začít. Takovouhle malou ZOO mají rodiče dodnes – kráva, původně měli jen jednu, ale jak to šlo, pořídili si další dvě (lidem zachutnalo kravské mléko, tak ho maminka prodává), prasata (když se vykrmí mladé, tak si je bere řezník a prodává, jak klasické maso, tak tlačenky, jitrnice, …), slepice (vajíčka), ovce (vlna, mléko – např sýr), husy, králíci... Původně měli rodiče dobytek jen proto, aby nemuseli vše kupovat, aby věděli, co vlastně jí a když o to mělo zájem čím dál víc lidí, rozhodli se že zkusí pořídit víc dobytka. Je s tím sice prý dost práce, ale krásný výdělek. A není to jen z dobytka. Maminka dala výpověď v tiskárně, aby se mohla věnovat i zahradě. Ovoce a zeleninu si nechala co potřebovala a zbytek prodávala. A zase lidé si raději koupili zeleninu o které věděli, že není nějak chemicky znehodnocená, navíc má výbornou chuť, pravda, je třeba dzažší než v obchodě, ale lidem to stojí za to. Taky za maminkou občas přiběhnou ženský s kalhotama, který mají jejich muži roztrhaný z práce, jestli by to nezašila. Maminka to má hned a zase jsou z toho peníze. Také maminka v létě provozuje takové malé květinářství. Květiny miluje a čím víc jich pěstuje, tím je šťastnější. A nemá strach, že by jí třeba po čase uvadly, protože není dne, kdy by alespoň jeden člověk nepřišel. Když se vrátím k zvířatům, tak dál mají dva hlídací psy a jednoho chlupatýho mazlíčka, který rád v noci zahřívá nohy a miluje hlazení. Potom mají dvě kočky, které si sice nepořídili, ale nějak je mají :). Taky se mamince podařilo ani sama neví jak ochočit veverku, která k nám občas z lesa zaběhne, maminka ji nakrmí a dokonce po čase se veverka nechala pohladit. Taky krmítka pro ptáčky... Moje maminka je strašně dobrá duše. A tatínek taky. On v tomhle maminku moc podporuje a dokonce třeba ta krmítka pro ptáčky udělal on. Jsou to šťastní lidé. Nemají žádné problémy, ani v rodině, ani s okolím. Děti mají slušně vychovaný. Prostě já jako syn smekám za to co dokázali. Znají se spolu přes 50 let(vyrůstali ve stejné vesnici) a manželé jsou letos 40 let.

První syn, Zdenek Huf, se narodil 7.5.1969 (dárek k maminčeným 18. narozeninám). Po základce se rozhodl pro studiu na gymnáziu. Když dodělal gympl, šel na právnickou fakultu. Dnes je z něj velmi dobrý právník. Ovládá kromě češtiny další jazyky – němčinu, ruštinu a angličtinu. V roce 1986 se seznámil s dívkou jménem Hana Studená, která se narodila 7.11. 1969, kterou si o 4 roky později vzal za ženu. V roce 1992, přesněji 7.1. se jim narodila dcera Zuzana (jen zajímavost, na jménu se nemohli domluvit, tak udělali kompromis, spojili Zdenek a Hana), která dnes studuje střední školu pedagogickou (ráda by pracovala s dětmi, ale ne jako učitelka). 3.3.1995 se jim narodila druhá dcera Karolína, která by chtěla jít v tátových šlépějích a tak šla z 5. třídy na gymnázium. Do třetice se jim 9.10. 1999 narodil syn Filip (a zdenek řekl, že kdyby to byla holka, tak by kluka zkusili na počtvrté), který je žákem ZŠ. Když se vrátím k Haně, dnes pracuje jako doktorka pro děti a mládež. Má mladší sourozence, dvojčata Sáru a Lindu, které se narodily v září 1969.

Druhé dítě – první dcera, Renáta Hautchmanová, se narodila 12.6. 1972. Po mamince zdědila lásku ke květinám a stala se svatební aranžérkou (váže květiny a aranžuje stoly, atd...). V roce 1990 se provdala za muže jménem Mirek Hautchman, narozený 8.5.1963. Jak dlouho se spolu znají, to nikdo neví, jen to dva. Mirek je ředitelem firmy a z předchozího manželství má 2 děti, syna Mirka (15.6.1983), který si našel zálibu v autech a je automechanik a dceru Martu (17.9.1989), která studuje medicínu. Než uvedu jména dětí, co mají už Renáta a Mirek spolu musím říct, že Renáta se asi nemohla rozhodnout jak díte vlastně pojmenovat. První dítě, dcera Beáta Nina se jim narodila 15.8.1993, která se rozhodla vystudovat jazykové gymnázium a ráda by prý byla tlumočnicí a procestovala každý kousek světa ( mluví česky, anglicky, francouzky, španělsky a učí se i japonsky). Druhé dítě, syn Lukáš David se narodil 15.3. 1999 a je žákem sportovní ZŠ, protože by prý byl rád fotbalista nebo hokejista. Třetí dítě, syn Nicholas se narodil 20.3.2003 a letos je prvňáčkem ZŠ. No a čtvrté dítě, dcera Magdhalena se narodila 11.11. 2008.

Třetí dítě – druhý syn, já Petr Huf, narodil jsem se 2.2.1975. Na základce jsem rozumněl všemu, mohl jsem být čím jsem chtěl, nědělala mi problém čeština, matika ani předměty jako fyzika, chemie... Mluvím také cizími jazyky – angličtina, němčina a italština... Rozhodl jsem se že budu studovat matematika a tak se dal na účetního. Taky jsem jako malý kluk rád pomáhal tátovi, takže jsem s ním často chodíval na stavby. Když se mi doma něco pokazí, tak nehledám v seznamu opraváře, jen vezmu nějaké monterky a jdu si to opravit. Až to letošního roku jsem bydlel u rodičů, le řekl jsem si že už jsem přeje jen dospělej chlap a měl bych se osamostatnit. Tak jsem před dvěma lety nechal postavit dům. Na přítelkyně jsem moc štěstí neměl. Každá byla chvíli a pak odešla. A mezi tím mě podváděla. 1.8.2009 jsem na zábavě poznal Markétu Baliharovou, která se narodila 28.8. 1986. Je mladičká, krásná a vystudovala stavební průmyslovku a momentálně pracuje na stavebním úřadě. Se ženou kterou jsem od mala miloval (a ona mi stejně odešla s jiným, ke mě se jen občas přisla uspokojit) mám krásného syna Honzíčka, který se narodil 22.2. 2008.

Čtvrté dítě – třetí syn, Jan Huf, se narodil 22.8. 1985. Vystudoval 4letý obor jménem obchodník zakončený maturitou. Hned po škole se nechal zaměstnat u jednoho zdejšího pána, který prodává snad vše. Vlastní autobazar, náhradní díly aut, půjčuje stavební stroje, staví domy a je sponzorem. Dostal služební auto a jezdí kam má dáno a nabízí zločí či služby. Něco jako dealer či kurýr. Má slovenskou přítelkyni Katarínu Maniačíkovou, která se narodila 18.1.1986 a pracuje podle toho, co ji je zrovna nabídnuto. Zatím bydlí u Honzových rodičů, ale prý až bude čas na rodinu, chtěli by vlastní bydlení.

A páté dítě – druhá dcera, Adéla Monika Hufová, ta se narodila 21.12.1991 (krásná čísla 2112 a 1991) a studuje střední skolu stavební. Její momentální přítel je Lukáš Klevar (27.2. 1987) který se taky motá ve stavebnictví, no přišli k sobě tak, když si Móňa šla k něj pro učebnice (on taky dělal stavebku) a on ji řekl že kdyby chtěla doučovat nebo poradit tak má přijít. V prvním ročníku potřebovala porad s odbornými výkresy a tak to asi začalo. Ale on je hodnej kluk a jsou spolu asi šťasní a navíc jim to spolu sluší.

Tohle jsou moji nejbližší, moje rodina. Ještě tedy popíšu alespoň trochu dům, ve kterým jsme žili a někteří ještě žijí.

Dům je částečne podsklepený, ve sklepě se nechází místnost, ve které maminka pere, má tam jednu velikou a jednu normální pračku, ždímačku, vanu na prádlo a dostatek místa na povešení prádla. Další místnost je kotelna, ta je celkem velká, protože je tam zároveň sklad dříví. Takový koutek vedle schodů – tam má táta své pracovní oblečení, které je třeba od malty, ať nenadělá nepořádek doma. Další místnost je taková, no je tam udělané topení aby tam nebyla zima a když přijedou vnoučata tak si tam chodí v zimě nebo když to nejde venku hrát s kamarády. Je to rozdělé jak pro kluky tak pro holky. Také je tam plátno, projektor a dvd kde si můžou pouštět pohádky, nazval bych to jako hernu. A v poslední malinkaté místnosti má maminka například zavařené ovoce a zeleninu, mrazák na maso, atd... Když půjdete předním vchodem, vyjdete 4 schody a otevřete vstupní dveře. Tam máte zádveří o velikosti tak 2x2 metry, naproti vám je botník a šatník, např na kabáty v zimě. Potom je poměrně dlouhá chodba, když sejdete 3 schody a dáte se doprava, uvidíte dveře do sklepa. Dáte li se rovně vejdete do dalšího zádveří – vchod ze dvora a dáte li se doleva uvidíte dveře od wc. Hned vedle těch tří schodů jsou scody do patra. Naproti chodům jsou takové šoupací velké dveře do knihovny a pracovny. Vedle pracovny je koupelna. Vedle koupelny je ložnice rodičů. A vedle ložnice je obývačí pokoj. Od knihovny až po obývak jsou to vlastně místnosti co jsou napravo. Vlevo hned vedle schodů je kuchyňský kout s jídelnou a pak jako by do L od jídelny až k obýváku je hala pro hosty, protože když se sejde celá naše rodina, nemáme šanci se vlézt do obyčejné jídelny :). Horní patro, jako by nad zádveřím je koupelna s wc a hned vedle je další wc. No a od chodů je je zase velká chodba a 5 přibližně stejných místností ( asi rodiče počítali s tím že budou mít víc dětí :) ).
Mých rodičů si neskutečně vážím proto, co všechno zvládli a i když to neříkají, myslím že hodněkrát se cítili že to dál nezvládnou. Byli jsme vychováni opravdu slušně a jak se říká škoda rány která padne vedle. Když jsme si zasloužili dostali jsme. Bez rozdílu všichni. Nikdy maminka ni tatínek neřekli tebe nemám rád ay tebe mám víc než ho. Byli spravedlivý. A je to na nás poznat. Jsme slušní a vychovaní lidé a všichni si rodičů vážíme. A žádný partner sourozenců nemá s našimi rodiči jediný problém. A pochybuji, že by se našel člověk co by mohl na mé rodiče či sourozence říct špatného slova.