Porušený mír

Lehce jsem kráčel do mírného kopečka. Pěšina pomalu opustila rozlehlé lesy a nyní se vinula loukami a zahradami až k prvním domkům nevelkého městečka. Byl krásný jasný den pozdního léta. Slunce pozvolna dokončovalo svou denní pouť po bezmračném nebi. Celá krajina byla ponořena do klidu a ticha, přerušovaného jen cvrkotem cikád. Zvolnil jsem krok a snažil se nechat prostoupit duši tímto tichým mírem. Míjel jsem zrovna zahradu s chalupou, před níž seděla asi 45letá žena. Její zrak byl pohroužen v dál a odrážel onen velebný klid krajiny vůkol. Po chvíli se naše zraky setkaly a spočinuly na krátký okamžik v obapolném porozumění.
Posílen touto pozitivní energií, přidal jsem do kroku.
Vtom se odněkud vynořil rušivý hurónský řev. Byl v naprostém rozporu s mým dřívějším klidným meditativním rozpoložením...Zmateně jsem se rozhlédl kolem se snahou zjistit, odkud ten nepříjemný hluk vychází. Zachytil jsem pohled oné paní. Její výraz nyní vyjadřoval směsici lehkého pobavení, soucitu a unavené odevzdanosti. Její stručná slova v okamžení vysvětlila vše: "Sparta dala gól, víte..."