Jednou v base zpátky v čase

Jako vždy jsem šla do práce. Den jako každý jiný. Tradiční výslechy,výcviky,pohovory a zápisy. Psychologie mě vždy ve škole bavila není divu že jsem se tomu věnovala i nadále.A teď jsem tady....

Petr Svorný se posmutněle posadil přede mne. Muž má na krátko střižené vlasy a
místo očí spíše dva prázdné kruhy. Marně v nich hledám nějaký pocit.
,,Pane Svorný jak to tu snášíte?" Posunu si brýle na nose a dívám se na hladce oholenou mužskou tvář.
,,Pche." Pohodí hlavou posměšně Svorný.
,,Dobře tedy." Polknu na prázdno neboť jsem si zvykla že někteří vězni nespolupracují.
,,Pane Svorný povíte mi svůj příběh?" Otáži se trochu výhružně. Na papír načmářu jméno Svorný a smířlivě se na něj podívám.
,,Mile rád." Řekne jedovatě výsměšně a tak že se trochu polekám. Musel si všimnout mého chvilkového zaváhání když jsem si prohlédla stráž, protože se mu na tváři oběví lehký úsměv.

Vstal jsem bylo něco po dvanácté. Čekal mě perný večer v práci.Tehdy jsem se díval jak se vaří voda v konvici.Zalil jsem hrnek s kávou a posadil se ke stolu. Zapálil jsem si a přemýšlel.Můj život poslední dobou ztratil smysl. Nic mě nebavilo a svět se mi zúžil na práci a spaní.Ač jsem svou životní situaci obracel tisíckrát došel jsem k závěru, že tohle bylo nejlepší řešení.Totiž abyste věděla po sedmy letech jsem se rozvedl. Mám dvě děti. Do dnes nevím, nějak nerozumím jak jsem vlastně mohl stát otcem. Tehdy to šlo hladce. Představoval jsem si to úplně jinak.Možná to byla ta chyba.

,,Zkraťte to prosím na to podstatné." Řeknu a snažím se ve tváři udržet bezbarvý výraz i přestože si myslím své.Je to přeci mé povolání.
,,Jasně." Usměje se.
,,Bez ironie prosím." Kouknu očima přes hranu brýlí a na papír načmárám-rozvedený.

Ten večer jsem řídil k jedné diskotéce. Šichta jako každá jiná. Nejprve jsem vezl pár lidí do sousedního města a pak jsem se chtěl vrátit zpět. Říkali něco o tom že, na diskotéce není moc lidí. Všichni jsou prý na motocyklových závodech. Tam si vyděláte.Hrcla do mě dívka když jsem uklízel peníze.

,,Ráda bych vás upozornila že se jedná o psychoterapii. Přesněji psychosociální výcvik." Rozčíleně semknu rty jako to často dělávám. Očima sjedu vězeňskou stráž v podobě statného Michala. Ten se trochu víc napřímý. Po místnosti se rozhostí ticho a je slyšet jen moucha jak zběsile naráží o sklo okna a bzučí.

Jel jsem tam. Taxíky tam žádné nebyli tak mě to potěšilo. Voziol jsem lidi tam i zpět. Kolem jedenácté přišla dívka v motorkářské kombinéze. Naklonila se k okýnku abych ji odvezl do sousedního města. Odvezl jsem ji tehdy domů.Po cestě jsme se skoro nebavili.Postupně jsem na ní zapoměl, když mi od ní v noci přišla zpráva. Kamarádka co ji vyprovázela si opsala číslo z auta. Bylo to pro mě jakoby mi někdo zapálil pomyslné světýlko naděje.

Vězěňská stráž si odkašle.

Následně jsem se sní chtěl sejít.Bylo krásné léto a já se vracel od rodičů. Domluvili jsme se na procházce. Byla krásná a já se do ní zamiloval. Chodili jsme spolu ven častěji a častěji. V jeden večer po dlouhé době co jsme se neviděli jsem zatoužil ji vidět. Měl jsem už vypité nějaké pivo. Domluvili jsme se a já pro ní poslal kamaráda taxikáře. Když přijela mohl jsem na ní tradičně oči nechat. Vidím to jako dneska. Strávili jsme spolu příjemný večer. Dokonce se nechala při odjezdu políbit. Další večer jsem zase jezdil. Nedokázal jsem na ní přestat myslet.Viděl jsem ji po svém boku jak mi budou chlapy závidět. Jak semnou bude mít další dítě. Chtěl jsem také vytřít zrak své bývalé ženě. Ta mě předtím podváděla na každém kroku. Proto ten rozvod. Představa že se ji ukážu s krásnou o deset let mladší ženou mě těšila. Moc mě to hnalo dopředu. Za dobu co jsem byl pomyslně sní stal se ze mě solidní chlap. Pravidelně jsem chodil do solárka a do posilovny. Pořídil jsem si tehdy i nový oblek. Přitom jsem akce v obleku nenáviděl. Začal jsem rozhazovat peníze a myslel jsem si že si ji tím udržím. Pak přišel rozhodující večer.

Podívá se mi hluboce do očí a já ucuknu. Michal u dveří přenese váhu z jedné nohy na druhou a ruce si založí na prsou.
Petr Svorný se tvářil vtaženě do svého vyprávění.

Přijel jsem před místní diskotéku. Ona mi stále neodepisovala. Šílel jsem. Celý den jsem nemyslel na nic jiného než na ní. Ten večer kšefty nešly a tak jsem auto zamkl a šel na bar. Na baru jsem do sebe kopnul vodku. Prohlížel jsem účastníky té párty a zarazil jsem se nad jedním párem. Holka líbala kluka na krk. Představil jsem si sebe a ji. Z reproduktoru tehdy zněla skladba Ivety Bartošové-Léto.

Řekne lítostivě.

A pak jsem ji viděl. Zmocnila se mě zlost a vztek. Byla to ona. Zaťal jsem zuby a ruce v pěst. Potom jsem se k nim rozešel. Bylo to bez rozmyslu. Vytáhl jsem ji ven. Celkem ochotně šla až jsem se tomu divil. Čekal jsem usmíření a že to co jsem viděl ve vnitř byla jen hra nebo tak něco. Dívala se na mě překvapeně. Poznal jsem že má upito. Rozbrečel jsem se a začal ji líbat. Její cukání v mé náruči probouzelo pocit beznaděje.
Tehdy jsem ji já blbec vyznal lásku. Ona se mi vysmála. Křičela na mě co jsem si myslel. Prý jestli jsem čekal že mě představí doma. Mami tati tohle je Petr o deset let starší rozvedenej se dvouma dětma. Tahle věta mi sebrala poslední naděje. Následně se mi vymanila. Potom jsem ji už neviděl. Vrátil jsem se do svého auta. Vytáhl jsem nůž a pohrával si s myšlenkou zabít se. Měla totiž pravdu. Potom jsem uslyšel klepání. Banda mladíků potřebovala odvézt do sousední Horky. Řekl jsem za 400kč. Vedle přijela ženská. Kluci se obrátili a začali se ptát vedle. Moc jsem ji ve tmě nepoznal ale pak přece jen. Řekla že je vezme za 250kč. Vzteky se ve mě všechno vařilo. S touhle ženskou jsem se už několikrát šíleně pohádal. Vystoupil jsem tedy s nožem v ruce z auta. Totiž fušovala nám do práce. Neměla licenci a kšefty mi brala už delší dobu.
Ona jako vždycky vylítla z auta a začala na mě křičet. Řekl jsem ji aby brzy nedojezdila. Potom si všimla nože. Když se začala smát a nastupovala do auta dvakrát jsem ji bodnul.


Vyděšeně jsem přelétla pohledem po vyšetřovně. Petr Svorný zklopil zrak aby vyjádřil svou lítost.
Co jste dělal potom? Podívám se zpříma.
Petr Svorný mlčel.
,,Respektive co jste cítil?”


Šok. Nasedl jsem do auta a odjel jsem domů. Dál jsem pak čekal až ticho v domě prostřelí domovní zvonek. Došel jsem dolů potom jsem zabouchl dveře svého bytu definitivně. Následovala vazba, výslechy,soudy a nakonec vězení. Ke všemu jsem se přiznal. Měl jsem jasno co semnou bude. Za alkohol mi taky sebrali řidičák a zakázali činnost a pak už jsem šel na 5let na tvrdo. Možná mě pustí dřív.

Podívá se na mě sirovým pohledem až mě zamrazí.
,,Tedy výkon trestu probíhá zcela v pořádku?” Podívám se přísně.

,,Žádný výkon trestu není v pořádku.” Pousměje se a zároveň ztratí tu povýšenost.

,,Musím se vás zeptat pane Svorný. Stojíte o psychosociální výcvik a analytické schůzky?”

,,Ano.” A v očích se mu oběví jakási jiskra naděje. Až se mi zdá že ten pohled odněkud znám.

,,Tohle vyplníte a pro dnešek je to všechno.” Podám mu formulář a stoupnu si abych mu podala ruku a popřála mu hodně štěstí.
,,Ještě jezdíš motokros?” Zeptá se a Michal už ho kamsi vleče a já ztěžka dosednu na židli.
Teprve teď mi všechno dojde. Já zapoměla na ten nevinný letní flirt.