Střety s babou Horáčkovou

.
.
PANÍ HORÁČKOVÁ, NEROZČILUJTE SE...

Se sousedkou Horáčkovou mlčky čekáme na výtah. Po deseti minutách čekání se baba přeci jen rozpovídala.
"Blbá Evropská unie. Zmršila nám výtahy, a málem i syrečky a rum. Kdyby byl Paroubek prezidentem, tak by s nima určitě zatočil, s parchantama bruselskejma..."
"Ten určitě…" vypadlo ze mne neopatrně.
Horáčková nabrala na intenzitě slovního projevu: "Vám se Jirka nelíbí, protože je tlustej a stejně má mladší a hezčí ženskou než vy! Hold burani neumí ocenit jeho šikovnost. Fakt nesnáším malý český srágory, který dokážou jenom trapně závidět!" prskala mně baba do obličeje. Kousek rohlíku mně přistálo pod okem.
"Paní Horáčková nerozčilujte se. Zase vám popraskají žilky a nebude vám to slušet. Že je pan Paroubek schopnej, to mu přece neupírám. Akorád mně mrzí ty milióny, co za jeho ministrování jeho úředníci a nohsledi prošustrovali a rozkradli. Mezi rokem 2004-2005 jsme od EU dostali stovky miliónů na rozvoj malého a středního podnikání - a jsou fuč. Za tuhle legraci my všichni, i vy paní Horáčková, zaplatíme Bruselu pokutu 234 miliónů Kč. To je zase ostudička…"
"Co si to dovolujete?! Já mám důchod usmrděných 9800 korun a nikomu nic nedám! Stejně jenom Paroubka bez důkazů pomlouváte, jako vždycky, vy chudáku…"
"Paní Horáčková, ten váš šikula Paroubek a jeho přicmrdávači tvrdili, že všechny spisy vzala povodeň. Chacháá… televize ty spisy natočila - úhledně srovnané v zánovní plechové skříni. Chybička se vloudila, buhahaha…"
Konečně přijel výtah. Baba si to ale namířila ke schodům. Teatrálně se na mě otočila a zařvala: "S vámi, pane Aťan, V ŽIVOTĚ do jednoho výtahu nevlezu!" Vzduchem k mému obličeji letí další kousek rohlíku i s pomazánkovým máslem.

VY PÁLÍTE KNIHY, PANÍ HORÁČKOVÁ?

Stojím na chodbě dvanáctipodlažního paneláku a čekám na výtah. Díkybohu sám. "Doufám, že baba Horáčková z toho svýho brlohu nevyleze. Včera byla dost nafrněná, nerad bych se s ní srazil," brumlám si pro sebe.
Cvakly dveře bytu. Sousedka jde k mému výtahu a funí. Táhne za sebou na kolečkách nacpanou nákupní tašku.
"Dobrý den," pozdravím slušně.
"Hm…"
Mlčíme. Výtah stále nejede. Mám sto chutí jít dolů pěšky. Pět pater není zase tak moc, když se tak na tu jedubabu koukám.
Začala mávat před svým knírem rukou. "Je děsný vedro, herdek," zakňourala.
"Jo, strašný vedro," udržuju konverzaci.
Ukázala na svou brašnu. "Po svým starým, teda myslím nebožtíkovi, mám hromadu zbytečnejch knížek. Nikdo je nechce, tak je na zahradě pálím."
"Vy pálíte KNIHY?!" ptám se zděšeně. "Proboha, to je ale dost hrozný! Můžu se zeptat, jaké knihy v té brašně máte?"
"No… po starým, …ste hluchej? Nikdy ste neviděl knihu? To je potištěnej papír, pane Aťan, kerej dobře hoří."
Polilo mě horko. "Nemohl bych ty knihy vidět?"
"Cože? Nejste praštěnej?" zdvihla Horáčková přísně obočí. "To jako, že bych je jak blbá zase z tašky vyndávala?"
"Koupím je," ve stresu ze mne vypadlo.
"Za kolik?"
"Podle toho, co to bude, paní Horáčková. Ale pálit je… vždyť je to barbarství!"
"Vy naděláte…" Začala mně podávat jednu knihu po druhé: Stalin: Dějiny Všesvazové komunistické strany bolševiků / Hitler: Mein Kampf / Mussolini: Fašismus / Lenin: Co dělat? / Mao: Rudá knížka / Ford: Mezinárodní Žid.
Třeštím na Horáčkovou oči: "Tohle vašeho manžela bavilo?!"
"Asi jó, když si to kupoval, né? Tak kolik mi za ně dáte, pane Aťan?"
"Paní Horáčková, velký kulový… spalte je…"
Babě se vzteky odkrvil obličej. Když začala rudnout, na nic dalšího jsem už nečekal. Vyrazil jsem ke schodům a bral je po dvou. Ještě ve druhém patře jsem slyšel její táhlé vytí…

CÍTÍM SE JAKO VŮL, PANÍ HORÁČKOVÁ

Máme v paneláku dva výtahy. Nesplňovaly normu Evropské unie, tak nám je vylepšily. Když jede výtah jeden, druhý se nedá přivolat a po cestě nabírá další pasažery z ostatních pater. Máme tudíž se sousedkou Horáčkovou spoustu času na "plodné" rozhovory.

"Pane Aťan, copak jsem to od vás slyšela za křik? Doufám, že manželku nemlátíte?!" ptá se baba zvědavá.
"Nadával jsem na politiku, paní Horáčková. Gross s Langerem ze mne dělají vola."
Sousedka kroutí hlavou: "To jsou ti dva chlapi z jedenáctého, co bydlí spolu?"
"Ne… tihle bydlí jinde."
"Tak co vám je po nich?"
"Vytáčejí mě. Ministři vnitra - jeden bejvalej, druhej současnej… pěkní vykukové."
"Pcháá… politika. Buďte veselej jako já, pane Aťan. Myslete na něco hezkého. Například koruna nám pěkně posiluje, výtah za chvíli možná přijede, vyrážka mně ustupuje…" pochvaluje si baba.
"Silná koruna se vám LÍBÍ??? Máme z Bruselu v eurech nasmlouvané dotace do roku 2013. Protože koruna posílila, dostaneme o 150 miliard korun míň, a ty budou setsakra někde chybět! A zajímají vás české firmy, které se snaží vyvážet?"
"Ani ne…"
"Tak 1700 je letos před krachem. Jó… silná koruna! Předražená ropa s elektřinou plus čínská podhodnota výrobků, to je dorazí úplně. NĚKDO, paní Horáčková, šikovně tahá za nitky, …ale my dva tady u toho blbýho výtahu to nejsme. Politici a mafiáni - to jsou jiní kabrňáci!"
"Pane Aťan, ten Gross s tím druhým z jedenáctého patra - co že voni sou? Politici nebo mafiáni?"
"Těžko říct, paní Horáčková. Mají na svědomí beztrestné řádění Mrázka, Krejčíře, Pitra, atakdále. Na ministerstvu vnitra mají o tunelářích tlusté spisy s názvy Vabank, Kmotr, Krakatice, Expert… tam je popsáno kdo s kým a za kolik. Ale NIKDY to veřejnosti neukážou, protože v tom lítá příliš mnoho politiků, vládních úředníků, policajtů a soudců. Dělají si s námi občany - alias voliči - co chtějí, paní Horáčková. Připadám si jako VŮL!" zvyšuju na chodbě hlas.
"To já si jako vůl nepřipadám," povídá sousedka zvesela.
Protože seš kráva, pomyslel jsem si.
Výtah přijel jako na zavolanou.

PANÍ HORÁČKOVÁ, PŘIZNÁM SE VÁM BEZ MUČENÍ

Výtah už zase stojí ve 12. patře. Asi něco nakládají. Menší výtah z úsporných důvodů přivolat nelze, protože ten vetší je "právě v provozu". Čeští výtaháři splnili evropskou normu… a já zase s babou Horáčkovou (milou sousedkou) stojím a čumím na chodbě. Červené světélko stojícího výtahu na nás v 5. patře šibalsky pomrkává.

"Taky u vás byli, pane Aťan?"
"Kdo, paní Horáčková?"
"Nó… přece týý… jehóóóvisti."
"Taky byli…"
"Jé, to je dobře, pane Aťan. To bysme mohli spolu jet vaším autem do Prahy na Strahovský stadión. Oni tam mají takový to svoje svatý přijímání …v nafukovacím bazénku, víte?"
"Paní Horáčková, já se vám přiznám bez mučení. Zachoval jsem se k Svědkům Jehovovým dost neuctivě."
"To mě U VÁS, pane Aťan, vůbec nepřekvapuje," zle se zamračila. "Copak vám nedochází, že mají pravdu? Nečetl jste jejich brožurky?"
"Paní Horáčková, oni měli právě tu smůlu, že jsem ty jejich brožurky četl ještě dřív, než u mě zazvonili. Proto jsem je vyrazil."
"Tak se smažte v pekle, vy sprosťáku!" otočila se ke mně zády.
Začal jsem s přednáškou do jejích zad. Času bylo dost, výtah byl stále ve 12. podlaží. "Svědkové Jehovovi je stejně manipulativní organizace, jako ostatní podobné náboženské sekty. Zbaví vás postupně svobodného rozhodování, uchopí se kontroly nad vaším osobním životem. Časem budete přesvědčená, že mýlit se s jehovisty je daleko lepší, než mít pravdu bez nich. Brožurky o své "PRAVDĚ" tisknou ve statisícových nákladech, upevňují mezi sebou pocit nadřazenosti vůči nečlenům, pocit majitelů pravdy, kterým jediným patří budoucnost," promlouvám monotónním hlasem do zad sousedky.
"Víte co, pane Aťan? Já vím, že je benzín drahej, ale takhle blbě jste se teda vymlouvat nemusel. Do Prahy pojedu vlakem, krkoune…"
Vyrazila pěšky - pět pater po schodech dolů.