O smutném rybáři

Přichází pomalu červen,..někde jsem četla,že až do září se "otvírají" rybářům vodní brány...
I ten rybář,kterého znám,se šrámem na srdci,snad zase letos půjde brodit nějakou říčku.Bude v ní stát bez hnutí,jen jeho oči jako blesky se budou odrážet od diamantové hladiny.V ranním tichu se nechá hýčkat úžasným šuměním vody...,zní jako hudba,a možná si bude v myšlenkách říkat to,co si teď já říkám,při myšlence na něj.Kde je ta zlatá rybka?
Možná by ani nemusela být zlatá.Stačilo by tak málo...Kéž by byla "jen" kouzelná.Kéž bych to mohlá být já.Být tvou malou rybkou,s velkou mocí.Nemusel bys mně ani chytat na mušku.Sama bych k tvým nohám doplula a počkala na tvé dlaně...neublížil bys mi nikdy.Já to vím.A také vím,že bys možná neměl ani ty tři pověstná přání.Možná bys měl jen to jediné a hluboké,to ze svého raněného srdce.To,které v reálném světě jediné splnit nemohu.A nemůže nikdo,ani bůh.Věříš mi,můj krásný statný rybáři s královským jménem?NEMUSEL BYS SVÉ NEJVĚTŠÍ PŘÁNÍ ANI VYSLOVIT.Vrátila bych ti ji tady ,přímo do té vody,ve které stojíš,a zlomila všechny zlé síly a moci světa.Pak bych odplula,tak tiše a neviditelně a proměnila se zpět v lidskou bytost.Z dálky z břehu bych tebe a sestřičku pozorovala s velkou úlevou a štěstím.Smáli by jste se na sebe a drželi za ruce,a domů pak rodině přinesli alespoň metrovou rybu...

Vždycky budu v myšlenkách při tobě,navždy.A až budu moci být "zlatou" rybkou můj milý,věř,že příjdu.