Co dál?

Seděla na lavičce.Myšlenky se jí míhaly hlavou jak rozmazaná neurčitá světýlka.Nemohla uvěřit tomu co se stalo.Život se začal hroutit a ona jen stála a přihlížela.Co vlastně mohla dělat?Kdo by jí chtěl vyslechnout?
Co teď?Přišla o práci,z bytu jí brzy také vyhodí a co si počne v tak velkém městě?Náhle neviděla východisko z vlastního života.Snad jen…..Pomalu vstala a vydala se dlouhou ulicí k mostu.
Zahleděla se do chladné vody.Možnost jak uniknout z vlastního života se rozprostírala a nabízela rychlou pomoc.S klidným proudem řeky se však zklidnila i její mysl a vír barevných světýlek se začal měnit v rozumné myšlenky.Často slýchávala jak velkou odvahu musí člověk mít,aby dobrovolně odešel ze života.Teď když stála sama na pokraji zábradlí a přemýšlela zda skočit musela tomuto názoru odporovat.Není sice lehké skočit ale mnohem těžší je žít.Ano.Větší odvahu má ten kdo bojuje.Kdo nevzdává svůj život,ale snaží se do posledních sil vykřesat z něj něco dobrého.Jak lehce by mohla dopadnout do chladivého proudu,bolest by cítila jen chvíli,jestli vůbec.Přestala by existovat.Opět by další život skončil aniž by se jeho vlastník pokusil bojovat.
Odstoupila do bezpečné vzdálenosti od zábradlí.Neskočí.Teď si tím byla jistá.Měla možnost nahlédnout do mysli zoufalce a sebevraha.Ona se však rozhodla bojovat.Bojovat o svůj vlastní život.S kým?S sebou samotnou.S tím horším co se v ní skrývalo.Kolik lidí však v sobě nalezne tuto sílu?