Lie

Narodilo se dítě, radostná zpráva, je to holčička s krásným jménem. Jásali všichni v čele s maminkou a tatínkem. Konečně se postavila celá šťastná rodina. Léta plynuly a holčička objevovala realitu, nebe nebylo tak modré jako v pohádkách, tráva nebyla tak zelená a ani na sebe nebyli všichni tak hodní. Postupem času se z malé roztomilé holčičky stala dívka s vlastním názorem, postavila si svůj malý svět a rozhodla se být šťastná. 14 let jejího života uběhlo jako voda a přišla první rána. Dívka byla bystrá a pozorná, nemohla si nevšimnout divného napětí v rodině, udělala špatný krok... Dozvěděla se pravdu, nemohla tomu uvěřit, při čtení prvních řádků jí bylo do breku. Plakala každou noc, obviňovala se za to, nechtěla žít, ne takhle, potřebovala znát pravdu. Ležela ve vaně a plakala, došla matka, ptala se co se stalo, dívka skoro nemohla mluvit, zalykala se. Nakonec ze sebe vykoktala, že ví, že má jiného muže než je táta, že má milence. Matka se na děvče podívala, řekla, že je to sranda, jen hra a odešla. Tohle ji dorazilo, její svět se změnil, místo krásného snu prožívala noční můru, byla na dně, cítila, že je na všechno sama, že jsou najednou všichni strašně daleko, potřebovala si asi něco dokazovat, snažila se všechno překazit. Marně. Vše vzdala, smířila se s realitou a nečekala žádné zázraky, už ne. Držela to v tajnosti, kdyby to někomu řekla, všichni by byli zklamaní, rozvrátila by celou rodinu a to by přece nikdo nechtěl. Stačila by jedna věta a vše by zkončilo, jak pro ni tak pro rodinu. Nic by už nebylo jako dřív, nikdo by se už nechoval stejně. Jenže matka má takové štěstí, že má dceru, která nic neřekne, protože chce žít šťastně s celou rodinou. To jen ona vše krásné ničí, dívce mnohokrát dalo hodně práce, aby ju s tím nevydírala. Stále chtěla, aby otec byl jediný muž v životě její matky. Nastal den oslavy patnáctých narozenin a jejím jediným přáním bylo úplná rodina, jen matka, otec a ona. Při pomyšlení na všechny následky co by mohli nastát jí je do breku, asi se to nikdy neměla dozvědět, jenže teď už je pozdě. V tomhle pluje zároveň s matkou, stačí malá díra a celá loď se potopí. Doufá, že si je matka vědoma všeho co způsobuje tou svou ,,hrou,, a jak moc jí ubližuje. Blíží se šestnáctý rok jejího života a už skoro 2 roky ukrývá to tajemství, už to ani neřeší, nemá to cenu, dnes je večer kdy po dlouhé době kvůli matce zase cítila řasenku v očích a to ju donutilo tohle napsat, ta dívka jsem já, přes slzy nevidím ale chci toho tolik říci. Prožívám pocit neštěstí, nejistoty, únavy a naštvanosti. Moje matka je lhářka a podvodnice, děvka…