Nic není, jak má být

Svítalo. První hřejivé sluneční paprsky hladily prochladlou zem.
A ona přeci tolik miluje západ slunce, při kterém na obloze nesměle tančí červánky večerní blues…
Bělostnými pažemi objímala své prochladlé drobné tělo osamělé ženy.
A ona přeci tolik miluje žhavý dotek muže, který ji dokáže rozpálit až do neuvěřitelných obrátek…
Kalně zelené oči sledovaly vlastní smutný obraz v popraskaném zrcadle.
A ona přeci tolik miluje svůj rozzářený pohled jarní trávy, zatímco si češe hřebenem zlatavé vlasy…
Byl to den jako každý jiný; vládl mu stereotyp a neutuchající nuda.
A ona přeci tolik miluje nikdy nekončící zábavu, bujaré nekonečné večírky a rychlou jízdu autem…
Zapadalo slunce. Naducané růžolící se červánky mlčky kráčely po obloze, hledajíc taneční partnery.
A ona přeci tolik miluje, když svítá, protože tím začíná nový den…