Mudrc a voják

se při jednom válečném tažení setkal s tulákem, který již na první pohled nebyl jen obyčejným tulákem.
Jakož voják považoval za nejdůležitější udržovat pořádek všude, kudy procházel.
Když uviděl tuláka, šel k němu a již z dálky na něho křičel, ať odtáhne pryč.
Tulák zprvu neodpovídal. Tvářil se stejně klidně jako předtím. Voják tedy šel blíže
a vytasil meč. Povídá: "Zmizni odsud ubohý žebráku! Okrádáš poctivé lidi o těžce vydělané
drobné! Běž a najdi si práci. Pracuj pro blaho své i císaře!"
Tulák opět neodpověděl. Voják mečem varovně kroužil okolo jeho krku říkajíc: "Pokud
neopustíš toto místo, zabiju tě!" Tulák s na něj s kamenným, ale vroucným pohledem
podíval: "Říkáš, že toto místo patří císaři. Kvůli čemu jsi si tím tak jistý?" Voják
se zadiveně koukal na tuláka, který neměl ani trochu strachu z možné smrti.
"Císař je vládcem všeho tady! Každý žijící člověk v této zemi musí uposlechnout jeho
pravidel." Tulák se díval na vojáka a usmál se. "Vysmívaš se snad císaři a jeho nekonečné
moci?!" vykřikl voják. "Císaře povyšuješ nad sebe i nad ostatní. Položil bys za něj život?"
řekl tulák klidným hlasem. "Samozřejmě že ano! Císař je mým i tvým pánem. Z jeho dobroty
dostávám plat, díky kterému mohu dopřát sobě i své rodině luxusu."
"Cožpak byste ty i rodina nepřežili v přírodě bez peněz? Myslíš, že zvířata potřebují plat
k tomu, aby byla šťastná?" Vojákovi se rozjasnilo a pochopil, že mluví s velmi slavným mudrcem.
Padl na kolena a pokorně vyřkl: "Až teď jsem pochopil s kým mluvím! Odpusť mou pýchu a aroganci!
Nemusíš nikam odcházet! Slyšel jsem o tobě úžasné příběhy. Ještě jednou
se pokorně omlouvám. Velmi se stydím! Prosím, uč mě, můj mistře! " "Proč se přede mnou skláníš?
Není snad můj život stejně cenný jako tvůj? Nejsme snad stejně lidské bytosti?"
Voják udiveně pohlédl na tuláka: "Ty snad nejsi slavný mudrc? Ten, kdo zná vše a je moudrý jako
příroda sama?" "Nezáleží na tom, zda jsem mudrc nebo ne. Císař nebo tulák. Bohatý nebo chudý.
Člověk nebo pes. Všechno živé, stejně tak jako neživé, si zaslouží stejnou úctu." Voják pokorně
sklonil hlavu a byl si již jistý tím, že mluví s nejmoudřejším mudrcem. Řekl: "Nevím, jestli tě vidím
naposledy, ale dovol mi položit ti jednu otázku. Jak dosáhnu tajemství života?" Tulák mlčel.
"Prosím, osvícený mistře! Ty, jenž jsi roven bohu. Odpověz na mou otázku." Tulák chvíli mlčel
a pak řekl: "Dokud se považuješ za méněcenného, nedostaneš svou odpověď. Dokud pátráš po
tajemství života, nebude ti ukázáno. Neboť kde je hledající, tam není pravda."
Voják zmateně hleděl na tuláka. "Nerozumím tvým slovům, zní však tak moudře. Mohl bys mi to
vysvětlit?" "Dokud pátráš po osvícení, osvícen nebudeš. Dokud hledáš lásku, nebudeš milovat.
Až pochopíš, přestaneš hledat, a až přestaneš hledat, pochopíš. To se ti snažím říct."
"Mistře! Prozraď mi prosím své jméno." "Jsi stále zajatý ve svém starém myšlení. Proč chceš
vše vyjádřit slovy? Jméno je pouhá nálepka, pouhé slovo, pouhé označení. Popsané již samo o sobě
nenabývá takové velikosti jako popisované." "Mistře, jsi tak moudrý. Prozradíš mi, co hodláš vykonat
pro ostatní lidi v této zemi? Co chceš změnit, aby byl svět lepším prostředím pro život?"
"Svět je dokonalé prostředí pro život. Nemusí se tu nic měnit. To pouze lidská mysl stále něco hledá,
za něčím se žene. Lidé nevidí, že to nejdůležitější již je." "A co je to nejdůležitější?"
"TO." "Co je to TO?" "Tvá mysl se opět snaží popisovat věci okolo. Ptáš se co je to TO. TO je všechno
a nic. Nelze to vyjádřit slovy. Mysl se vždy bude snažit, ale prostě to nejde. Až to pochopíš, budeš osvícen."