ZELENÝ VÍTR aneb Povídka z autobusu
Anotace: tohle je hodně starý kousek... z dob, kdy jsem ještě vandrovala, námět od tehdejšího spoluputovníka... vyšlo v občasníku Oslavské boudy na podzim 1995 ... co se změnilo za 15 let? mohla bych to napsat i dneska, už zase bych mohla :-)
Sbírka:
Snivé
Bylo odpoledne jako vždycky. Ve městě se tlačila spousta lidí, hromadné dopravní prostředky byly narvány až po střechu, ulicemi proudila hromada aut s lidmi věčně někam pospíchajícími. Na úřadech se pracovalo, obchody měly dveře dokořán, bylo slyšet hlasy pouličních prodavačů.
Také na náměstí se kupila spousta pestrobarevných lidiček. Občas jste zahlédli malinkou vlaječku McDonalda v rukách cupitajícího dítěte rozhánějícího holuby. Každý měl v hlavě svoje problémy a u některých byly vidět i na jejich zasmušilých tvářích. Ve svém spěchu pomalu vráželi do ostatních lidí beze slova omluvy.
Najednou do toho pestrého moře vplul jeden zelený koráb. Byl to člověk s osmahlým klidným obličejem, pomalou vyrovnanou chůzí a se spokojeným výrazem ve tváři. Kdo ví, co se mu honilo hlavou, ale zcela jistě ne to, co lidem okolo. Nevšímal si jich, nezajímaly ho jejich povinnosti. Lidé na začátku náměstí do něj zprvu vráželi jako do ostatních, ale po chvíli se od něj s hnusem ve tváři odvraceli. Nebyl navoněný žádným parfémem, ale z jeho zelený bundy byl cítit přirozený „pach“ hořícího ohně. Také jeho ne příliš čisté a hladké oblečení vypovídalo o jiných zážitcích, než které stíhají lidi kolem. Jejich krok se však přesto zpomaloval, postupně se zastavovali a upřeně koukali tím směrem.
Byl jiný než oni a oni to věděli ... Ne nevěděli, vycítili. Zvláštní závan, který z něj šel, si vynutil v lidských myslích pozornost, vzpomínky na staré časy, přání, ideály, nesplněné sny. Jejich život plný honby za pohodlím jim připadal promarněný. Zapomněli na své problémy, které teď ztratily smysl. Jen hleděli na člověka uprostřed náměstí a sáli z něj přímo vyzařující klid.
Člověk došel na konec náměstí a beze změny ve tváři, chůzi, výrazu a bez povšimnutí si jediného člověka zahnul do vedlejší uličky. Chvíli ještě civěli tím směrem s malou jiskřičkou v oku ...
Všední vítr, který se prokousal až na náměstí, rozfoukal tu zeleň v jejich očích a obrátil jejich hlavy původním směrem.
Na náměstí se kupila spousta pestrobarevných lidiček ....
Přečteno 508x
Tipy 9
Poslední tipující: Weylin, V.N.Losinský, Bíša, sobý hnusec, 6thSun
Komentáře (4)
Komentujících (4)