Procházím zdí

Sýček hloupě koukal, jak v ní náhle mizím. Naučil jsem se měnit skupenství. Vzduch jí projde proč ne já. Goretex dovolí vodní páře ven vně však ne. A tak jsem uvnitř jako vy na vzduchu. Procházím se jí, poslouchám, o čem se za ní lidé baví i co dělají. Jsem vlastně jako štěnice. Nejde tu ujít kilometry, to snad jen v čínské zdi by šlo. O kamarády tu nezavadíš. Občas něco se i vydrolí či jinak povolí. Potkal jsem tu zazděné mnichy, jeptišky i kocoury. Když k vrcholu stoupám na zedníka natrefím. Poznám kdo, jak ji podle spár stavěl. Omítaná i ta režná, pórobeton i plný beton. Dneska z hlíny možná, rákos, dřevo, polystyren i len to vše dávají. Ve dřevu kamarády červotoče mám a co jich znám. Na mne polystyren nalepí, abych nestudil ani nehřál. Vedou skrze mne kabely i rozvody. Taky poštu potrubní rozvedou. To vše oni dovedou. Než mne podvedou a ven vyvedou.