Last long way

Kapitola první

Nemocnice, kde Maria Comtez operoval, stála těsně na rohu křižovatky se svojí bílou oprýskanou omítkou i přesto, že byla před dvěma roky renovována. Vedle ní stála škola, kam chodili především studenti, jež bydleli v jejím okolí. Na molu se v tu dobu procházeli majitelé různě velkých yachet, lodí ale i malých člunů. Mezi nimi byl i někdo, koho Maria znal.
Poznal se s ním v prvním ročníku na vysoké škole a od té doby si posílají všelijaké pohledy ze svých dovolených s rodinami, i když každý z nich zakotvil v jiných vodách. Zatímco jeho spolužák Christo Ench se vypracoval mezi námořnickou elitu, on zůstal doma a operoval na lékařském sále vážné případy, tedy práci, kterou v mládí obdivoval.
Právě za okamžik uvidí z okna své vyzdobené kanceláře bílou yachtu se světle červenou plachtou, která zanedlouho zakotví v malém nevýrazném přístavu. A to byla jeho pžíležitost, aby vyšel z neklimatizované budovy a ochladil se kávou Frappe v jednom z barů, kde se domluvil, že se s dotyčnou osobou sejde.
Mezitím, než posádka yachty vystoupí a připraví menší člun pro příjezd na břeh, tak si Maria Comtez vychutná objednané pití v davu bloudících turistů se zdviženými slunečními deštníky jenž upozorňovaly ostatní lidi sedící v kavárnách, že přijela početná delegace ze zahraničí.
Když ho potkal, pozdravili se naučeným gestem a zasedli svorně ke společnému stolu. Na něm byly připraveny pokrmy tradiční kuchyně.
"Dej si taky nějaký jídlo, ať máš více energie a nepij jenom kafe."
"To je dobrý, mě to takhle stačí. Hlavně mi řekni, cos mi to chtěl říct,jak jsi volal."
"Jasně, jasně. Víš před nedávnem jsem se seznámil s takovou mladou, příjemnou holkou. Mám teď v plánu tady sehnat nějakou nemovitost a zabydlet se. Neznáš nějakou realitku ?"
"Ale jo, je tady za rohem, pokud budeš chtít, tak Tě tam dovedu."
"Díky moc, ale snad tam trefim. Kdybych se ztratil, ozvu se."