Pojď to zkusit, už se to povede...

*…snad mě k Tobě přitahuje nějaká magická síla. *

„Tisíckrát jsem nad tím přemýšlel, proč to všechno nevychází.“ Díval se na mě tím svým vyzývavým pohledem a jemně přidržoval mou dlaň na jeho břiše.
„K čemu jsi došel?“ Přejížděla jsem prstem kolem pupíku.
„Celou dobu jsem tě hledal na špatným místě.“ Jeho nečekaná odpověď zarazí mou ruku.

*…nezáleží na tom, zkrátka patříme k sobě… *

„Mě? Počkej, počkej. Celou dobu si hledáš patnáctiletý princezny, do kterých se bláznivě zamiluješ, sotva je poznáš, odkopnou tě a ty se trápíš.“ Nevyčítám, konstatuji.
„To je právě to, zkus si to představit. Společný víkendy a volnej čas.“
Jak dlouho jsem snila o tom, že by mu to konečně došlo? Jednu chvíli před rokem.
„Já nejsem žádná naivní patnáctka.“
„To vím.“ Přitiskne se ke mně blíž a nosem mě zašimrá pod krkem.

*Těžko tě získávám, lehko tě ztrácím… já vím. *

„Sakra! Nemůžeš to na mě jen tak vybalit a čekat odpověď.“
„Stačí jenom chtít.“
„Fůůů. A dál co?“ Pokrčí rameny.
„Budu tvůj.“
„Na jak dlouho? Než na tebe mrkne další patnáctiletá princezna?“
„To je na tobě. Nechám se překvapit.“

*…tím, že se rozcházíme, jen ztrácíme čas. *

„Co když se necháme překvapit oba dva? Nesnáším překvapení, ale vím, že když se něco naplánuje, stoprocentně to nevyjde a my budeme zklamaný. Možná bude lepší to nechat všechno nějak vyplynout…“

*Pojď to zkusit, už se to povede. *

„Možná mi to všechno mělo dojít dřív.“ Zavrtí hlavou, našpulí pusu a čeká, jestli se chytím.

*A když ne teď, tak snad příště. *