Nešťastná

Byla kdysi dívka, co měla pocit, že na celém světě je sama. Proto hledala důvod tohoto pocitu. Jak dívka dospívala, její krása začala okouzlovat většinu mužů v okolí. Paradoxně, cítila se ještě osamělejší. Už ani krása letního dne jí nedokázala rozehřát srdce. Měla natolik silnou vůli, aby nehledala útěchu ani v drogách, ani zhýralém životě, ale byla čím dál tím víc nešťastná. Byla zatrpklá, bez skutečných přátel, její dosavadní úspěchy jí připadaly bezvýznamné, bezcenné.
Ve věku, kdy se z dívky stala žena, začala si uvědomovat možné řešení své osamělosti - rodina. Ta myšlenka se jí zdála tak jednoduchá, že se divila, proč ji už nenapadla dřív. Jen kdo by to měl být? Někdo okouzlující, krásný, chápavý, oddaný, někdo, komu by na ní OPRAVDU záleželo.
Takových mužů sice bylo málo, ale nakonec ho přeci jen našla. Někoho, kdo její očekávání více než splňoval. Krásný, okouzlující, šarmantní, milý, a snad jako by jí četl myšlenky. Prostě dokonalý.
V jeho společnosti si dokázala užít i jinak nevydařený den. Jeho prostřednictvím si začala konečně připadat "jako dobrý člověk". I její cíle získaly smysl. Všechno totiž dělala pro něj.
Svatba přišla brzy. Byl to ten nejšťastnější okamžik v jejím životě. Za svědkyni jí šla jeho sestra, jemu šel za svědka jeho přítel, kterého nikdy předtím neviděla, cestuje totiž po světě, prý autor celkem známých cestopisů a průvodcovských knih. Na svatbu přijel odněkud z Asie.
Po obřadu následovala velmi živá svatební hostina. Svědek byl díky svému povolání středem pozornosti téměř stejně jako sami novomanželé. Po nějaké době se svědek začal nevěsty vyptávat na její život. A tak začala vyprávět. O tom jak se celý život cítila, jak byla nešťastná, jak ji pak její manžel zachránil od nešťěstí tím, že je s ní, jak je dokonalý... Všichni ten příběh poslouchali s úsměvem (i když ženich se usmíval poněkud nervózně). Až na svědka. Ten se neusmíval vůbec. Naopak. Jak nevěstin příběh pokračoval, půlměsíc jeho úst mířil přesně opačným směrem než ostatním svatebčanům. Pak přišla katastrofa. Svědek po několika skleničkách, kterými ředil svůj šok, prohlásil, že nevěsta neumí nejspíš milovat ani sama sebe, a proto si neumí představit, jak by mohla milovat jeho přítele. Za daných okolností by prý snad bylo lepší, kdyby tak nebezpečný vztah dlouho nevydržel. Věda, že již na hostině nebude nadále vítán, odešel neznámo kam.
Katastrofa. Celý večer explodoval v jedinném okamžiku. I když hosté překypovali větami: "...nic si z toho nedělejte", "...ať si jde, nezdvořák", "...nenechejte si zkazit večer", nic to nepomohlo. Večer byl jednoznačně zkažený. Ale ona se rozhodla, že to tak nenechá. Takové obvinění je přeci naprosto směšné.
Ona že neumí milovat? Jestliže doteď byl pro ni její milovaný hlavní radostí, tak se díky jejímu rozhodnutí stal pro ni středem světa.
Ze začátku, prvních pár měsíců, bylo manželství pro ni absolutním štěstím. Pak ale přišlo první zklamání, zjištění že její milovaný není vůbec bez chybičky, naopak, že několik z těchto chyb je velmi závažných. Ale co, nikdo není dokonalý, řekla si. A nadále bylo jejím cílem plnit jeho přání. Hlavně když je spokojený on, hlavně když mě miluje. Jednou se jí zeptal: "Tento měsíc mám dovolenou, kam bys chtěla jet?" A ona odpověděla přesně tu zemi, o které jí tolik vyprávěl...
Pánové asi tuší, že se ten opečovávaný mazánek začal za nějaký čas pořádně nudit. A tak začal "zlobit". A pořádně, začalo to častým vysedáváním po barech s kamarády, kde zabíjel čas, jen aby nemusel domů, kde si připadal přes veškerou starostlivost své drahé polovičky (anebo spíše právě pro ni) jako v kleci. No, a skončilo to nevěrou, kterou se mu ani příliš nedařilo skrývat. Naší hrdince se zhroutil svět. ON ji nemiluje, místo toho se tahá s nějakou... Ještě i v tento okamžik si myslela, že je to tím, že pro něj nedělá DOST. A tak ještě zintenzivnila svou péči v naději, že přece pozná, kde má to své vyhřáté hnízdečko. Evidentně to nepoznal, spíše naopak a od naší dámy nadobro utekl. Ta ho začala nenávidět. Jak někdo může být tak nevděčný? Přece mu dala všechno, co mohla! A on...?
Poprvé si to slovo představila v malých písmenech. Jak mnohem přesněji to teď odpovídá realitě... malá, maličká písmenka, jen je zašlápnout jak obtížný hmyz.
A pak si najednou vzpomněla na toho spisovatele, toho jeho přítele, který už tehdy řekl, že jejich vztah nevyjde. Jak to mohl vědět? Několik týdnů sice váhala, ale pak se rozhodla, že si s ním musí promluvit. Sice si už nepamatovala jeho jméno, ale ještě někde měla oddací list se jménem svědka. Zajímavé bylo, že jak procházela šuplíky, narazila na společné fotografie z líbánek. Zarazilo ji trochu, že nepocítila ani kapku nostalgie.
Dokonce ani ten oddací list... Nic.
Pak už ho najít nebylo tak těžké. V telefonu, jehož číslo jí na něj, nakonec, po jeho souhlasu, poskytlo vydavatelství, zněl -spisovatel- (těm pomlčkám se stále ještě nemohla ubránit) trochu překvapeně. Nicméně se vyslovil, že pokud si s ním opravdu přeje mluvit, mohou se sejít třeba v kavárně.
V kavárně byla příjemná atmosféra a spisovatel nebyl tak studený a škodolibý, jak si ho vždy představovala.
Mlčky naslouchal jejímu příběhu a jen přikyvoval, takže mu nakonec vypověděla vše, co ji trápilo. Poté se ho rovnou zeptala, jak je možné, že dopředu věděl, že její manželství nevyjde.
Nejdříve se jí omluvil za způsob, jakým tehdy pronesl svůj názor, a pak jí znovu řekl, že si myslí, že minimálně tehdy nebyla schopna milovat ani sama sebe.
Naježila se. Jak to, kruci, myslí?
Ale když ho nechala mluvit dál, konečně pochopila.
Říkal, že problém podle něj byl v tom, že si neuměla vážit své vlastní osobnosti, neznala její hodnotu. Proto se tak upnula na jeho přítele, který byl pro ni něco jako zázrak, ve skutečnosti přílš nechápala, co ho u ní drží. Později to přičítala své ODDANOSTI. Proto pak nechápala, proč ji tak trápí, vždyť mu dala vše, vždyť mu byla tak ODDANÁ. Ve skutečnosti to podle něj bylo tak, že si svůj poklad, svého "mazlíčka" bránila tak, až ho to začalo dusit.
Seděla, s hlavou v dlaních a bylo ji do pláče. Už tomu rozuměla. Ale co teď, co s tím, co má teď dělat, ptala se jej.
Řekl jí, že jedinnná věc, která ho napadá, je začít znovu. A to od bodu, kdy poprvé začala být nešťastná, dohnat co se dá a být pro změnu šťastná, milovat sebe i svůj svět...