Anděl, který nesmí odletět

Můj hlasový fond je spíše podprůměrný, ale zpívám s chutí. Tak mě přijali. Do chrámového sboru. Tedy, říkáme chrámového, což úsměvně koresponduje s faktem, že to, co má budova našeho předměstského kostela společného se skutečným chrámem, je snad jen kříž na vrcholu věže. Ale varhany máme! A ne ledajaké. Po obou stranách je střeží postava anděla s jedním křídlem svěšeným a druhým rozevlátým. Již jako malého kluka mě tato asymetrie udržovala v napětí, že nutně nastane okamžik, kdy andělé rozprostřou i druhé křídlo a vzlétnou. Nevzlétli, celé desítky let.
Dnes poprvé jsem tam nahoře, na kůru, stojím právě pod tím andělem na epištolní straně. Je menší, než jsem si ho představoval, a vůbec nevypadá, že by toužil si zalétat. Moje první velká mše svatá. Trému nemám, můj hlas nejspíš zcela zanikne v polyfonii tohoto minisboru. Přesto jsem k tomu andělovi vyslal mlčenlivou prosbu o podporu.
První takty a nasadili jsme. Přímo jsem se lekl. Můj hlas, zcela čitelný, se vyhoupl tam nahoru k žebrům gotické klenby, zaoblil se a klouzal dolů, aby se pokorně ztišil v prostoru presbyteria. Ano, byl to můj hlas, jen mi připadal daleko silnější, plnější a snad i vznešenější. Opatrně jsem se rozhlédl kolem a mimoděk jsem pohlédl i na anděla. A on na mě šibalsky mrknul. Viděl jsem to! On zpíval se mnou! Tak proto má jedno křídlo svěšené, aby ho snad nenapadlo odletět, když tady má své povinnosti.
Tak jsme si stále kamarádsky vypomáhali, až se to stalo. Ukradli mi anděla. To se v kostele malovalo, tak tam vyrostlo lešení, že jsem si připadal jako v hustém lese. A právě po tom lešení se vykradači dostali i na kůr.
A můj zpěv? Měl jsem pocit, že jsem ohluchl nebo oněměl, zcela ztracen v zakřiknutém chorálu našeho sboru. Za čas však přišla radostná zpráva. Našli anděla, v nějakém starožitnictví, kdesi na druhém konci republiky.
Anděl se vrátil na své místo a opět byla sloužena slavná mše svatá se zpěvem. Mrknul jsem na anděla a můj hlas se mohutně odrazil od gotické klenby, aby zašeptal poděkování za ambonou kněžiště. A kostel zářil bělostnou čistotou svých stěn a klenby, první den, co odstranili to lešení.