Běh lesem

Běžela lesem, stále dál a dál. A nikdy se nechtěla zastavit.
Narážela do větví a ty se jí mstily ránami do obličeje, do rukou, občas jí zkřížily cestu a ona musela běžet jinudy. Ale nezastavila se.
Za sebou slyšela kroky, mohly to být klidně pomalé kroky, beztak věděla, že ji dohání. Byly stále blíž a ona utíkala, co mohla, ale nemohla najít žádný cíl, kde by se mohla schovat.
Záhadné kroky za ní přece jen zrychlily.
Na listy stromů začaly dopadat kapky deště. Brzy se propadaly i do lesa a ze suché půdy pod nohama se stala vlhká a kluzká země.
Přesto ani jednou neupadla, neuklouzlo jí to a ani nezakopla. Nedbala šrámů od větví a snažila se vnímat je cestu před sebou.
Cizí kroky za ní se snad zastavily, protože všude nastalo ticho. Déšť z ničeho nic ustal, země rychle uschla.
Z pološera v pokoji, kde spala, se ozvalo: "Maminko, mami!"