Vidle

Když jsme se s Jindrou seznámili, za bujarého veselí na oslavě narozenin Jirků, neměl chybu. Srandista k popukání. Tedy to jsem si o něm myslela. Skutečnost byla ovšem jiná.

Jednu dobu jsme bydleli na vesnici, v domku, který koupil Jindry otec.

Přistěhovali jsme se tam s naší malou, týdenní dcerkou, z hájovny u Kutné Hory, kde jsme rok bydleli a pracovali v lese.
Tedy já, samozřejmě přijela z porodnice rovnou do nového bydliště. O hájovně někdy jindy.

Jelikož jsem byla doma na mateřské (dceři byly čtyři měsíce) a Jindříšek musel makat v kravíně, měla jsem denně na talíři, že si válím šunky a že jen dřepím, hulím a chlastám kafe. A on se chudák musí na nás dřít jako mezek.

Jestli se dřel, to nevím, ale že smrděl jako tchoř, to vím určitě.

Po ranní směně přicházel ráno okolo půl osmé a v smradlavých montérkách a s boty od hnoje se většinou rozvalil v kuchyni.

Bylo mi vždy z toho smradu na zvracení, ale abych se nedotkla jeho snahy vydělávat nám na žvanec, raději jsem mlčela a dusila se.

Jelikož kritizování mojí lenosti a příživnictví nebraly konce, rozhodla jsem se, že tedy nastoupím do kravína.

Docela se mi to líbilo, mám moc ráda všechna zvířata.

Práce spočívala v tom, že nejdříve jsem kravičku (měla jsem jich na starost 27 kousků) pěkně vykydala, dala napapat a pak podojila.

Když měla kravička zánět vemínka, poznalo se to tak, že mléko bylo krupičkové. Toto mléko se nevlévalo do bazénu, ale do specielní bandy a dávalo se prasátkům.
Pokazilo by kvalitu mléka a výplata by se snížila.

Jednou jsem u jedné kravky (měla jsem ranní směnu) zjistila zánět. Podojené mléko jsem tedy nalila do bandy prasátkům a Jindru, který mě střídal na odpolední směnu, jsem na to upozornila.

Večer přišel domů celý rozčechraný a nadutý jako kozel a vykřikoval cosi o přechytralé princezničce, která dělá důležitou a hovnu rozumí.

"Nechceš mi snad říct", povídám mu vyděšeně, "že jsi to mléko od ní nalil do bazénu?! No a co, ty přechytralá krávo (omlouvám se, ale takhle jsem byla titulovaná, možná, že jsem mu nějakou kravku připomínala), žádný zánět nemá, tak co bych to mlíko dával prasatům?!"

Druhý den jsem do kravína přijela na odpolední směnu a už při vstupu do chléva, mi spolupracovníci sdělili, že bude menší výplata, neboť včerejší mléko bylo špinavé.

Rozčilená jsem letěla do chléva. Každá koruna byla tehdy pro nás dobrá a teď tisícovka v prdeli!

Jindra stál nad kravami a shrnoval jim dolů vidlemi seno.
" Ták",povídám mu naštvaně, "hlavně že jsem přechytralá princezna a teď budeme mít o tisícovku menší výplatu, to Ti tedy pěkně děkuji, pane chytrolíne".

"Ty svině jedna zasraná, já Tě propíchnu těma vidlema a budu mít pokoj!", zareagoval manžel a letěl na mě s napřaženýma vidlema, v očích smrt.

To víte, na nic jsem nečekala, to už bych vám to tady nepopisovala, a vyběhla jsem z ven. Hupla jsem na kolo a tradá od šílence.

"Jsi blázen", volala jsem na něj, "jedu domů a Ty si tu zůstaň místo mě na odpolední, ať se uklidníš".

Celý rudý se zastavil a řval za mnou jako pominutý tur:
"Budeš mít áčko!!!!!!!, Ty krávo!!!!!".

Když přišel večer z práce domů, už vidle nedržel a byl jako beránek. To jsem také věděla, že tak bude, neboť to byl holt cholerický blb.