Všichni jsme předurčeni zemřít

Procházím ulicí a vídám lidi, jejichž tváře jsou zamyšlené, smutné, jejichž každá vráska znamená nějaký příběh.
Přemýšlím, co se mohlo na jejich tváře takhle podepsat. Vidím muže. V jeho očích se zračí příběh o ženě, která byla krásná, ale také velmi krutá, žena, které nebylo nic svaté a před pár dny zjistil, že na jeho kontě chybí veškerý majetek. Vidím postarší pár držící se pevně za ruce a vidím v jejich tvářích strašlivé roky strávené s drogově závislým synem, který se ze své závislosti nikdy nevymanil a před pár měsíci ho to stálo život. Vidím ženu, jejíž tvář nese známky dlouholetého týrání a ponižování. Vidím kluka, jehož cáry hadrů pokryté tělo je velmi mladé, ale jeho výraz velmi ustaraný a na tváři jsou vidět známky obrovského každodenního strachu o přežití, kluka, jež před pár měsíci vyhodil jeho věčně opilý otec bez osobních věcí na ulici.
Přicházím domů a je mi zvláštně těžko. Čas běží tak zpomaleně... Odcházím si opláchnout obličej do koupelny a všimnu si svého odrazu v zrcadle. Ale moje tvář už není mladá, je stejně vrásčitá a ustaraná, jako tváře těch lidí. Co se stalo? Ráno jsem vyšla z bytu ještě mladá, veselá, plná života a radosti! A teď? Po tvářích mi tečou slzy a padají na moje zestárlé rty. Náhle začínám chápat. To nebylo dnes. Byl to celý můj život a každá moje vráska znamená příběh, každá vráska znamená člověka, který se do mě navždy otiskl. Pláču pro ně, pro ty, kteří nikdy nesebrali odvahu a nestihli se svým životem nic udělat, ale i pro ty, kteří svůj život vzali za správný konec, přestože jim osud nepřál.
Každá vráska znamená vzpomínku. Vidím promoci, svatbu, prvního syna a potom dceru, jejich promoce a svatby...Také ty, které jsem měla ráda, ale čas si už vybral svou daň. Slzy stále kapou na má prsa, ale ústa se roztáhla do širokého úsměvu, cítím se tak klidná. Vím, že můj život měl spoustu chyb, ale nikdy jsem to nevzdala, a tak na sebe mohu být pyšná.
Nemohu popadnout dech, ale vím, že tohle není konec. Všichni jsme předurčeni odejít, ale náš příběh žije dál. Žije ve tvářích těch, do kterých jsme se otiskli navždy...